domova, povinností a svého pravého poslání – lovení upírů. Ve snaze zapomenout
na své domnělé selhání se živí jako taxikář a příležitostný lovec ve městě
Minneapolis.
nemohla pokračovat v rodinném řemesle. To všechno se změnilo tu noc, kdy
byla napadena upírem, který ji přeměnil a tím ji připravil o zrak. A tak se z dcery,
která měla po dýce sáhnout leda tak v kuchyni, stal lovec vlastního druhu.
Lovec upír.
upíra v ulicích města, kde oba žijí. Dvě osobnosti, mezi kterými stojí
nejen odlišná druhová příslušnost, ale také staletí budované hranice předsudků.
nelze říci, že by u našich spisovatelů byla tahle nemoc příliš častá. Karolina
Limrová je ovšem ukázkou toho, jak v dobré kvalitě podat něco, co mnozí
považují za brakové téma. V dnešní době je knižní trh zamilovanými upíry doslova
přesycen. Jedna kniha se otírá o druhou, mnohdy je těžké říct, co je shoda
okolností a co čisté plagiátorství.
nazvat pomyslnou kopií čehosi, co už bylo psáno, byť velmi dobře podanou. To
ovšem nemůžeme tvrdit o Dvou mečích, které jsou, jak si dovoluji tvrdit, perlou
mezi oblázky.
s fialovou byla velmi dobrá volba, stejně se mi líbí i „smyslové pojetí“.
Na prvním díle pusa, taky oko. Střídání hladkého a hrubšího povrchu zase
zajišťuje, že tuto knihu spolehlivě najdete i po hmatu.
zavání originalitou, jinak řečeno se zde neobjevuje žádné silné klišé. Zajímavé jsou i vnitřní monology ústřední dvojice, ať už ty
melancholické a nebo… zdráhám se to napsat, ale není vyhnutí, humorné.
pro odložení knihy zaviněním nudné pasáže. Všechno klape tak, jak bylo
zamýšleno, vtipné scény jsou opravdu vtipné a při těch smutných váš minimálně
zamrazí. Nejsem moc na klišé vyznání. Nelíbí se mi: chci s tebou
být navěky/ do skonání světa/ dokud nebudeme zničeni ohněm. Pokud se nemýlím,
tak toto v knize není nikde řečeno. Autorka se podobným větám, které mě
nutí zdvihat oči k nebi a ptát se: „Bože proč?!“ zdárně vyhýbá. Oproti
prvnímu dílu jsem si tudíž lebedila.
neředěnou romantiku, museli byste hmátnout po jiné knize. Ale ani to není
vadou. I mě, jindy pořádného skeptika, autorka chvílemi donutila nezřízeně
vzdychat.
jen máte rádi fantasy, je pro vás tato kniha jasnou volbou. Oproti prvnímu dílu
jsou je vidět zlepšení, co se týče stylu psaní a hlavně, popisu bojových
sekvencí, kterých zde rozhodně není málo. Bojové scény jsou dynamické a napínavé,
akční a srozumitelné, což mi u mnoha jiných spisovatelek chybí.
podle zadní strany přijde v dohledné době. Tímto se s vámi loučím a doufám, že jste dočetli až
sem.
Dva meče
Karolina Limrová
V ulicích Minneapolis řádí chladnokrevný vrah. Zanechává po sobě oběti, které nesou zjevné stopy mučení. Zatímco policie marně hledá jakoukoli stopu, lovci upírů vědí velmi dobře, s kým mají tu čest. Ví to i Daniel Phillips, ve dn... více
Komentáře (8)
Přidat komentář
Jistě, zajímavý názor. Bohužel jsem natolik upovídaná, že se to přenáší i na moje psaní. Na to pravděpodobně moc nezměním. ;)
jako jo,ono to vůbec není špatné,člověk z toho pochopí,o co tam půjde,ale možná bych to trochu zkrátil,vypustil náké nepodstatné info a napsal bych to svižnějším tónem,aby to korespondovalo s tou knihou.
Osobně to s recenzemi teprve zkouším. Ještě nejsem kovaná, takže doufám, že se pro příště zlepším. :) Děkuji za upřímný názor.
s těmi odstavci souhlas,já bych vám mohl vykládat,co jsem si s nima užil.když jsem sem recenze vložil,tak byly absolutně nečitelné,naštěstí mi jistí lidé poradili,co a jak :)
toto určitě má charakter recenze,ale přišlo mi to drobet takové suché,píšete,že kniha je svěží a čtivá,ale z té recenze jste mně o tom nepřesvědčila,ale možná jsem ovlivněn tím,že toto není zrovna moje krevní skupina :)
ale pokud vás to baví pište,nenechte se nikým odradit,jenom vy musíte cítit,jestli "to je vono",nebo prostě to nestojí za nic.
Já jsem si to s těmi odstavci myslela, taky nejsem technický typ, asi bych dopadla s vkládáním článku stejně:-) Možná bych očekávala nějaký návod k vkládání článků, který by se zřejmě hodil:-)
A díky za přiblížení, co se týká předchozí knihy - dívala jsem se na Dva meče už dříve na stránkách nakladatelství, jen jsem si nebyla jistá, zda si pořídit oba díly:-)
Yvette, článek jsem zde vydávala poprvé, takže neznám technické uspořádání. Odstavce jsem měla, bohužel jsem moc nepochopila, jak je vložit zde. Příště to snad už nějak vykoumám. :)
EDIT: Už jsem na to přišla.
A odpověď na tvůj dotaz, při kterém se červenám, protože to tam opravdu mělo být: jde o volné pokračování, z osobního pohledu bych ale doporučila, aby jsi si předchozí díl přečetla. Není to bezpodmínečně nutné, ale bez přelouskání Dvou zrcadel zřejmě nebudeš chápat jisté souvislosti. :)
Podle mě vcelku hezky napsaný článek, dobrý pohled na práci autorky i na "upíří mánii":-) Opět oceňuji srovnání, tentokrát s předchozím dílem - co mi ale chybí je vysvětlení, zda je "nutné" přečíst i ten předchozí díl, nebo zda jde o volné pokračování, které toto nevyžaduje. Myslím, že by to tu být mělo.
Taky bych pro příště doporučila odstavce, aby to mělo nějaký řád, přehlednost:-)I když to jen kosmetická vada:-)
já jsem na tom podobně,ale poradím vám 1 věc (jestli teda vůbec vám mám do toho co kecat),nebojte se škrtat,protože každé zbytečné slůvko,které do věty nevnáší nic zásadního je prostě navíc,a když se takových vět naskládá za sebou víc,tak je čtivost prostě v prdeli :)
opět pouze můj názor,takže brát s nadhledem :)