Nenasytná aneb jak psát o upírech s nadhledem a vtipem

recenze

Nenasytná (2011) 4 z 5 / MrsFantasia
Nenasytná

Mína Harperová, milující sestra, scénáristka
seriálu Nenasytná, čtenářka podivných titulků o vraždách žen v jejím městě,
podivná dívka se schopností předvídat smrt všech lidí okolo. 


Lucien Antonesku, ne až tak milující bratr, rumunský
vysokoškolský profesor, objekt zájmu desítek žen, upír se svědomím a mnoha
temnými tajemstvími. 


Vraždy – krvavé vraždy, při kterých jsou v ulicích
New Yorku objevena pohozená dívčí těla bez jediné kapky krve. Vraždy, které
Luciena přivedou z daleké Evropy do životem tepající americké metropole…


  

Na této zápletce je vystavěn poutavý román od zkušené
americké autorky Meg Cabotové, ženy, která čtenáře rozhodně nenechává na
pochybách o tom, že vše vymyslela do nejmenších fascinujících drobností. 


Musím se přiznat, že tato kniha mě opravdu velmi zaujala, a
to nejen pro nevšední styl autorky. Nenasytná je totiž prosycena něčím, co
opravdu dokáže zaujmout.


V počátcích knihy jsem byla lehce řečeno váhavá. Ano,
zápletka jedné mladé dívky a jednoho staletého upíra už nám byla nakladateli
předestřena nespočetněkrát. Děj se zde ale kupodivu nedostává do již
prozkoumaných a po velkém množství titulů i poněkud nudných vod. 


Na knize je totiž patrné, že autorka opravdu ví, co dělá. Je
psána s nadhledem a určitým smyslem pro humor, který sice není vystavován
na obdiv, přesto je ale značně patrný. Při pozornějším čtení si lze všimnout
určitých narážek, které zkušeného upířího fanouška opravdu pobaví. 


Jedno je ale jisté. Kniha rozhodně klame tělem. Jak zadní
výňatek z děje, který nám představuje autorčin styl, tak i vnější obálka
ani náznakem neodpovídají zaměření. Abych upřesnila důvod toho, proč to zde
zmiňuji, na již zmiňované zadní straně je totiž jediný popis sexu, který se v knize
objevuje. To jednoho nakupujícího dokáže pěkně zmást.  
 
Stejně tak klamavé jsou i postavy. Ať už se zaměříme na
samotnou Mínu, která je dozajista hlavním tahákem knihy, nebo snad Luciena, v němž
objevuji snad prvního upíra, který opravdu odpovídá svému věku. 


Komu jsem se ale rozhodla nejvíce věnovat je Alarick Wulf,
lovec upírů, který je dle mého názoru nejlépe vytvořenou postavou knihy. Nejsem
veliký fanoušek upířích hrdinů, vždy si zamiluji spíše vedlejšího následovníka
Van Helsinga či zhrzeného vlkodlaka. Tato kniha mě ale postavila na rozcestí.
Jedno musím autorce přiznat, stvořila opravdu věrohodného lovce. Až ona mi
totiž otevřela oči a ukázala, že aby člověk mohl dělat takové povolání, musí
být vlastně cvok.  
 
Spokojeně jsem si všímala detailů ukazujících na
propracovanost, které mi bohužel u mnoha jiných autorů bolestně chybí. Před
každou kapitolou je například uvedeno přesné místo, kde se vyprávějící nachází,
a co víc, také čas. To svědčí o tom, že nic nebylo spíchnuto takříkajíc horkou
jehlou. Taky závěrečná Poznámka autorky mě velmi příjemně potěšila. Urovnává
nám základní informace a přesně ukazuje, na jaké skutečnosti v knize uvedené
se můžeme spolehnout. 


Abych to moc neprotahovala, dostaňme se k závěrečnému shrnutí.
Pro knihomola uspokojující délka, která přesahuje hlavičku pětistovky. Výborně
vytvořený děj se smysluplným a troufám si říct překvapivým rozuzlením.
Neuspěchaný, naopak velmi příjemně a nepřehnaně rozvláčný konec, který opravdu
vybočuje ze všeho, co jsem četla. A k tomu naprosto brilantní a osobitý
styl psaní. To všechno vám zaručí příjemný odpočinek u jedné z nejlepších upírských
knih, které jsem četla. 


Nenasytná Nenasytná Meg Cabot

Nikdy neříkejte nikdy, a o upírech to platí dvojnásob... Mína Harperová, samostatná, talentovaná, ale zároveň i smutná a díky svému prazvláštnímu daru okamžitě odhalit, jakým způsobem a kdy člověk, který před ní stojí, zemře, dost... více


Komentáře (0)

Přidat komentář