Dámy v ringu

recenze

Jen jeden život (2013) / sagasir

Dámy v ringu


Autoři: Sara Bladelová vs. Nairi Nahapétian
Díla: Jen jeden život vs. Poslední píseň z Isfahánu
Žánr: oboje detektivní román
Nakladatelství: oboje Host


Přemýšlel jsem co nového vymyslet pro školní blok. Chtěl jsem, aby to bylo zajímavé. Nakonec mně napadlo sepsat ,,knižní duely“. Ve zkratce se vlastně bude jednat o porovnání dvou knih. Z nichž jedna pak z toho logicky vyjde lépe a druhá hůře. Snad se vám tedy tento nápad zalíbí. Jelikož dámy mají dostat přednost, tak právě v prvním knižním duelu se utkají dvě autorky detektivek.


Jen jeden život

Inspektorka Ricková vyšetřuje smrt mladé imigrantky z Jordánska. Ve hře je vražda z rodinné cti a další mrtvé přibývají.

Za velký plus považuju, že autorka se na imigranty nedívá jen černobíle. Pochvalu si určitě zaslouží i sepsání vztahů mezi postavami. Autorka tu ale místy až moc tlačí na pilu a tak by bylo lepší v tomhle občas ubrat. Mínusem pak je přemíra postav a takový místy nemastný neslaný autorčin styl psaní. Čtenáři místy bude vadit i tíha příběhu k jakési monotónnosti. Absence nějakého toho většího napětí rovněž zamrzí. Čtení knihy vám pak nezabere moc času (336 stran) a ještě dalším plusem je i to, že autorka dokáže vraha zatajit až do samotného závěru. Můžete tak hádat kdo jím je. Ve své recenzi jsem pak knize udělil 60%.


Poslední píseň z Isfahánu

V Íránu nesmějí ženy zpívat na veřejnosti. I proto odtud Roxana utekla. Přesto se po letech vrací do svého rodného Isfahánu, aby zde zazpívala svůj poslední koncert. Je však zabita. U jejího těla se najdou hedvábné tulipány. Ty fungují jako symbol mučedníků revoluce. Nad její smrtí začne uvažovat její přítelkyně Mona. Mezitím je zabita další zpěvačka. Řádí tu snad masový vrah? V tu chvíli přichází na scénu Narek. Mladý novinář, který sice z Íránu pochází, ale vyrostl ve Francii. Dostane za úkol o těchto případech napsat. Mezitím tak s Monou začnou objevovat nečekaně temný příběh, ve kterém má své slovo možná i politika.

Hlavním plusem této knihy je prostředí. Rozhodně se jedná o vítanou změnu oproti chladnému severu či depresivnímu anglickému prostředí. Celé to prostředí pak působí tak exoticky. Bodejť by také nepůsobilo, když se děj soustředí v jiném světadíle. Myslím si, že z knihy úplně čiší ten arabský svět a vám tak na mysli vytanou zahalené ženy, obrovské teplo, mešity a třeba pita chléb. Skvěle je prostředí sepsáno i z hlediska toho kdo je vlastně u moci a co si spíše ženy nemohou dovolit, než mohou. Působí to tak trochu jako kdyby byli vězenkyně ve své vlastní zemi. Dalším skvělým artiklem tohoto díla jsou pak postavy. Ty myslím autorka sepsala velice uvěřitelně a dokážou zaujmout. Příběh je celkově takový zajímavý a je hlavně řádně ukončen. Přečtete ho opravdu za chviličku (216 stran). Nechybí pak ani napětí. Ve své recenzi jsem knihu ohodnotil 80%.
Suma sumárum

Obě knihy jsou vesměs krátké detektivky zabývající se vraždami žen arabského původu. Bladelové děj se odehrává v Dánsku a Nahapétianové v Íránu. Nakonec z těchto dvou doporučuju Poslední píseň z Isfahánu. Už jenom kvůli tomu prostředí, které je takové víc exotické a dle mého lépe sepsané. I postavy zde mně přijdou sympatičtější. Vítězí i samotný příběh, který je dle mého lépe zvládnutý než u Bladelové. Děj tu není vyjádřen tak jakoby nezúčastněně jako u Jen jednoho života. I toho napětí se víc dočkáte u Nahapétianové. Mohu na závěr říct, že Poslední píseň z Isfahánu patří mezi mé nejoblíbenější detektivky napsané ženou. A to moc oblíbených detektivek od žen nemám. Holt autorky to v tomhle žánru mezi muži mají docela těžké. Nicméně Nahapétianová tu směle obstála a klidně bych si od ní přečetl další knihu.

Žárlivost, posedlost a rodinná čest mají fatální následky nejen pro komunitu přistěhovalců na okraji zdánlivě idylického městečka nedaleko Kodaně. Bylo zřejmé, že nejde o žádnou nehodu. Když ve vodách fjordu poblíž města Holbak ... více

Komentáře (0)