Dějiny českého národa v Kosmových rukách

recenze

Strůjcem vzniku Kosmovy kroniky byl král Vratislav. Jeho korunovaci Kosmas zaznamenal pro další generace a nadšeně sepisoval i další důležité historické okamžiky na hliněné tabulky, které si na vlastní náklady opatřoval. Zásadní zlom přišel ve chvíli, kdy byl pozván k audienci na Vyšehrad. Od krále Vratislava dostal důležitý úkol. Má dohledat královskému rodu dávné předky, aby díky tomu královský rodokmen sahal nejméně čtyři až pět století zpátky. Úkol to nebyl nikterak jednoduchý. Vždyť nejstarší písemné záznamy jsou staré jen dvě století. Kosmas získal od krále listinu, díky které se mu mají otevřít dveře k jakékoliv spolupráci při hledání informací. Kde ale začít. Nejstarší prameny hledá v Sázavském klášteře, který má ve svém archivu písemnosti z dějin Moravy. Ale jak se brzy potvrdí, o Čechách jich je minimum. K tomu jsou archiválie v hlaholském písmu a Kosmas musí čekat na jejich srozumitelný přepis. Důležitým objevem je pergamen, který obsahuje jen zlomky slov.

Zásadní roli při pátrání hraje Kosmova neteř Lubora. Po smrti bratra ji Kosmas vychovává se svou ženou jako vlastní dceru. Brzy jí bude třináct, je sebejistá, svobodomyslná, umí číst a je neuvěřitelně chytrá. Spolu s Kosmou tvoří nerozlučnou dvojici a v mnohých dedukcích a hypotézách o dobách dávno minulých předčí Lubora hravě i svého strýce.

Samotné skládání historických faktů dnešního člověka nepotěší. Je samozřejmé, že se v 11. století nemá náš hrdina možnost opřít o historický ani archeologický výzkum. Proto je nejstarší část Kosmovy kroniky prezentovaná jen jako objevení hypotézy a následné skládání rádoby zjištěných faktů tak, aby byla docílena její platnost. I když autorova invence k takovému naplňování mě bavila. Způsob, jakým objevuje postavy Přemysla Oráče, Krokovy dcery nebo třeba historii Dívčí války, obsahuje několikaleté plahočení po Českém království a objevování místních zvláštností. Tam, kde neví, si příběh jednoduše domyslí. Podstatná je jeho snaha zavděčit se sepsaným příběhem zadavateli kroniky, tudíž samotnému králi.

Kosmas přivedl svou kronikou na svět postavy, které nemají pevný základ a jejichž činy se nedají doložit. Svědomí kronikáře se přihlásí ve chvíli, kdy původní hypotézu zpochybní úplně nový pohled na výklad indicií, které byly základem jeho mnohaleté práce.

Přestože kniha pojednává z většiny o Knize první Kosmovy Kroniky české, která zachycuje původ královské dynastie, autor nám ukáže i sofistikovanější přístup kronikáře při sepisování dějin. Jde o pozdější období, která Kosmas zažil a po nuceném přerušení práce sepsal až na sklonku života.

Příběh se čte dobře a děj má spád. Postavu Kosmy sledujeme jako cílevědomého nadšence, který má systematický přístup a má rád ve své práci určitý řád. Protipólem je neteř Lubora, která se s ničím nepáře a je vždy svá. I když podání některých chytrých komentářů bylo úsměvné a neodpovídalo mým představám o dvanáctileté, i když geniální, dívce.

V závěru najdeme autorův doslov, kde jsou informace o pramenech, které ovlivnily jeho práci na románu.

Kniha potěší nejen nadšence historie. Kdo by si rád nepřipomněl staré pověsti české o Krokovi, jeho dcerách Kazi, Tetě a Libuši, nebo praotci Čechovi. A když popustíme uzdu fantazii, uvidíme třeba důkazy o jejich existenci přesně tak jako Kosmas v této knize.

Tvůrcem „starých pověstí českých“ je náš první kronikář Kosmas a díky jeho proslavené Kronice české je spousta lidí přesvědčená, že se naše „pohanské dějiny“ opravdu nějakým podobným způsobem odehrály. Nestál ale na počátku nejsta... více

Komentáře (0)