Tuhle knihu jsem si chtěla přečíst už od základní školy kde jsem o ní poprvé slyšela. Vždycky mě na velice přitahoval děj, ale dlouho sem neměla odvahu se do knihy pustit. Musím říct, že jsem ale opravdu ráda, že jsem to nakonec udělala. Tato kniha mě opravdu velice překvapila.
Nejen že kniha je velice čtivá, a její pojetí je výborně napsáno ale mohu také říct že kniha naprosto splnila účel za kterým byla autorem napsána. Kniha má odtáhnout pozornost od světa kolem nás( v té době, vlastně od světa autora který byl prosycen smutek a smrtí) od běžné reality, příběh nás má vtáhnout do sebe, a taková přesně ta kniha je. Líbí se mi že nenajdeme žádné zbytečné popisy detailů a charakterů lidí, ale že děj má rychlí spád. Příběhy jsou zábavné a vtipné.
Dost mě překvapilo že si autor na tehdejší dobu docela „dovoloval“. V knize totiž nebyla zkaženost duchovní jen lehce dotknuta nebo naznačena ale byla tam vyjádřena docela jasně jejich nepočestnost a podvody. Stejně tak se otevřeně vyjadřoval o erotice. Erotika se podstatě dala nalézt téměř ve všech příbězích. Dost častým námětem bylo podvádění, ale nikoliv ve špatném pojetí, ale spíše vyjádřeno že je to věc přirozená a lidská. Skoro se mi zdálo jako by autor chtěl vyjádřit názor že člověk se nemá vázat pouze na jednu osobu. Přesto ale že většina příběhů bylo dosti sexuálních, ani jeden z nich na mě nepůsobil vulgárně nebo perverzně. Na rozdíl kniha Jiřího Kratochvíla Brněnské povídky ve kterých je sem tam vyjádřeno nějaké sexuální spojení, ale jakýmsi vulgárním až spíš sprostým způsobem. Samozřejmě podíváme- li se do knihy od Oskara Wilda –lady Fuckingham můžeme to být velmi sporné. Já ale nechci tyto knihy srovnávat spíše vyjádřit jak na mě působili. V Lady Fuckingham nebyla snad žádná věta bez popisu sexuálního aktu, ale v téhle knize mi spíše přišlo že autor chce provokovat, pobouřit, ohromit, zatímco v popisu sexuálních aktů Jiřího Kratochvíla mi přijde že autor chce spíše ponížit, a celkově je to prostě podané stylem který se mi nelibí.
Vrátím-li se k Dekameronu nemůžu k ní slovo vulgarita vůbec přiřadit. Vyjádření erotiky mi tam připadá spíše milé, zábavné, lehké. Působí to na mě tak že už samotné vyprávění mezi jednotlivými hlavními postavami na téma sexuality bylo pro ně citlivým tématem, neopomenu-li že vždy bylo při nějaké lechtivé historce napsáno, že „dámy se červenaly“. Z každé stránky také na čtenáře dýchá autorova úcta k ženám, která byla v tehdejší době neopominutelnou součástí a samozřejmostí.
Muži se tenkrát k ženám chovali úplně jinak (samozřejmě i naopak) a to jasně vyplívá z celé knihy. Libí se mi také jak je knize jen lehce naznačeno že mezi dvěma hlavními postavami panuje také milostný cit, i když to tam nebylo nikdy vyjádřeno přímo.
Chytám se přečíst si také Božskou komedii, a doufám že mě nezklame stejně jako kniha Dekameron
Dekameron
Giovanni Boccaccio
Italské město Florencie je zaplaveno vražedným morem. Někteří lidé se zavírají do svých domovů, neboť nemoc se šíří velmi rychle. Jiní měli opačný lék na to, jak se této nemoci vyhnout – užívali si zábavy, hodně pili a žertovali. ... více
