Tento text jsem napsala jako hodnocení textu k maturitní četbě. Může obsahovat SPOILER
Trvalo mi docela dlouho než jsem se v knize zorientovala, ale po několika prvních kapitolách jsem se přestala v textu ztrácet a jednotlivá vyprávění mi do sebe začala lépe zapadat. Kniha se mi četla docela dobře, ale asi bych ji nezařadila mezi svoje oblíbené. Na můj vkus pro mě byli některé pasáže nepochopitelné například kapitola s názvem Referát o výstavě. Buď jsem zcela nepochopil význam této pasáže, a nebo byl tento text v knize naprosto zbytečný.
Naopak musím říci že se mi velice líbili intermezz, ve kterých se objevuje cukrář Marek Svoboda.
Tyto povídky se mi asi líbili z celé knihy nejvíce a trochu mě mrzelo že sem jich v druhé části knihy nenašla více. Zvláště mě zaujala povídka o pokusu na člověk, který měl zkoumat zlo. Líbí se mi jak autor vyjádřil myšlenku, ale přitom nechal na nás čtenářích abychom se rozhodli zda je pokus vlastně dobrý či špatný. Může se nám to zdát nelidské takhle předurčit od základu lidské bytosti její osud a zkoumat její chování, aniž by cokoliv tušila celý život, a popravdě se ani nedivým když tento zkoumaný muž spáchal sebevraždu potom, co se dozvěděl pravdu. Nevím jak jinak by člověk reagoval dozvěděl-li by se o tom že celý jeho život je vlastně falešný, že vše co se kolem něj vždycky dělo bylo nepravdivé, že lidi které potkal potakat měl, a prostě že celkově celý jeho život nebyl životem jeho ale byli to pouhé plány odborníků jež se snažili o to aby vyzkoumali a dokázali ovládnout zlo. Mírné úsměvná je ironie na konci povídky kdy se vlastně zjistí že tento experiment byl absolutně zbytečný, tedy i smrt a v podstatě promarněný život nevinného člověka ,který spáchal sebevraždu v domnění že pochází z těla Adolfa Hitlera. Popravdě bych se ani nedivila, kdyby byl tento experiment skutečný, každopádně by to byl třeba zajímavý film.
Také mě velice zaujala byla druhá povídka o Stroj na smrt. Nejprve se pořád přemýšlela, co to je za stroj a k čemu bude nakonec sloužit, ale že je to stroj na smrt mě vážně nenapadlo, a proto mě velice překvapilo když se postavy začali hádat který z nich půjde první, došlo mi to až ve chvíli kdy tam byla napsána věta „že by měl jít nejstarší z nich, protože ten si to nejvíce zaslouží. Hrozně se mi líbila autorova myšlenka o nesmrtelnosti jež se po čase stává pro lidi prokletím. Zamyslím-li se nad tím má autor jisto jistě pravdu. Lidé se od jak živa bojí smrti, a samozřejmě není divu, protože nikdo z nás ani netuší co nás čeká či nečeká, každopádně lidé usilují o prodloužení života, a to jakýmkoliv způsob. Nevím zda by bylo pro lidi dobré, nebo nikoliv kdyby se opravdu jednou někomu podařilo naleznout nějaký způsob.
I podle první povídky o nesmrtelnosti –Persie, jsem pochopila že autor má na toto téma svůj jasný názor-nesmrtelnost je prokletí, nikoliv dar.
Milostný dopis klínovým písmem
Tomáš Zmeškal
Prozaická prvotina Tomáše Zmeškala je velkým českým románem o druhé polovině dvacátého století. Románem napínavým, historickým i milostným. Nenápadně a zároveň neobyčejně sugestivně ukazuje - bez velkých dobových obrazů a jakékoli... více
