Americký spisovatel Don DeLillo se těší ve Spojených státech velké oblibě a také v našich luzích a hájích již není neznámým autorem. Ve svých dosavadních šestnácti dílech se věnuje nejrůznějším tématům, zasahujících do digitální éry, televize, sportu, nukleární války či globálního terorismu. U nás bylo prozatím přeloženo a vydáno šest děl, naposledy kontroverzněji přijatý Cosmopolis.
Cosmopolis vyšel ve Spojených státech roku 2003 jako třináctý autorův počin. Příběh je časově zasazen do dubna prvního roku 21. století, a ačkoliv je jakýmsi dějovým obalem město New York, ve kterém se DeLillo i narodil, pro samotný příběh není jako kulisa prvotně důležitým. Středobodem všeho dění je luxusní limuzína 28letého Erica Packera, multimilonáře a finančního spekulanta, která svým futuristickým interiérem nabízí plnohodnotnou náhradu za kancelář či byt. I přesto, že Packer vlastní v mrakodrapu řádný byt za sto pět miliónů dolarů s několika desítkami pokojů, dvěma privátními výtahy s hudbou, tělocvičnou, kinem či akváriem se žralokem, jeho skutečným útočištěm je vnitřek vozu, kde může na několika monitorech sledovat vývoj kurzů, nořit se do všudypřítomných čísel a hledat v nich skryté vzory a trendy.
DeLillo představuje postavu, která může mít vše, na co pomyslí. Nakupovat jen z principu. Nakupovat nejen kvůli majetkovému či duševnímu obohacení, ale i kvůli peněžním částkám samotným.
"Kolik obrazů je v té kapli?"
"Netuším, čtrnáct patnáct." "Když mi tu kapli prodají, tak je zachovám
neporušené. To jim řekni." "Zachováš je neporušené? Ale kde?" "Ve svém
bytě. Místa tam mám dost. A můžu ještě další udělat." "Ale lidi to
potřebují vidět." "Tak ať si to koupí. Ať dají vyšší nabídku než já."
Packer je stejně jako většina milionářů svým způsobem zhýralý, sebestředný a až zemře, nebude to dle jeho niterního mínění konec vlastní existence, ale rovnou konec světa. Jedno se mu ale upřít nemůže - je vzdělaný, přemýšlivý, v oboru vizionářem a své bohatství získal vlastním přičiněním.
Peníze obecně hrají v příběhu velkou roli a často se o nich hovoří. Proto laikům nezasvěcených do
problematiky měnových kurzů či peněžních burz budou některé souvislosti ucházet. Anebo je
nudit, protože například o třetí nejobchodovanější měně světa - japonském jenu - mluví
postavy docela často a pro Erika, finančního spekulanta, je momentální kurz jenu alfou a omegou.
Stejně důležité jako spekulovat proti růstu jenu je nechat se ostříhat. Celý příběh se tak
odehrává v rámci jednoho dne a jedné vyjížďky ke kadeřníkovi, kterou
brzdí proti-kapitalistická demonstrace, návštěva města prezidentem,
velkolepý pohřeb slavného rapera a další obstrukce na trati. Zní to nudně? Z části tomu tak opravdu je. Cosmopolis naštěstí nabízí i zajímavá zpestření, jako je rektální vyšetření Ericovy asymetricky zvětšené prostaty přímo ve voze, verbální verzi sexuálního uspokojení s finanční ředitelkou či výpady dortového atentátníka.
Co se týče rozhovorů, které nastupující a vystupující postavy z
firemních a jiných sfér vedou, pak se buď věnují již zmíněnému stavu
jenu, anebo spadají do škatulky nepochopitelných mono-dialogů. Postavy
jakoby se nacházely v surrealistickém oparu vnitřku limuzíny, která
vymezuje "bod dění" od okolního pomíjivého světa, kde i pojmenování věcí
z časového hlediska ztrácí na významu. Absolutně neosobní je pak Ericův
vztah s jeho bohatou novomanželkou. Tu potkává při své jízdě zcela
náhodně a až příliš nenáhodně často na nejrůznějších místech a pokaždé
ji vnímá jako cizí osobu, kterou poznává až po delším prozření. Naopak
osobnější jsou vztahy s ostatními ženami příběhu. Osobnější po fyzické
stránce.
Příběh se zaobírá dvěma rovinami - naším milionářem a potenciálním vrahem, Bennem Levinem, jehož jediným cílem a momentálním uspokojením v životě je zabít Erica Packera. Právě Levinovy kapitoly, které by se daly považovat za jakousi deníkovou formu či životopis, jsou tou nejzajímavější částí knihy. Co je však zvláštní - narozdíl od ostatních kapitol jsou řazeny v opačném časovém sledu. Čtenář se tak dozví, jakým směrem se bude děj ubírat již v první třetině tohoto 176 stránkového románu.
"Pojal jsem záměr udělat ze svého
života veřejný akt prostřednictvím těchto stránek. Tohle bude duchovní
životopis, bude mít tisíce stran a jádrem díla bude buď to, že ho buď
najdu a zastřelím, nebo taky ne. Celý rukopis budu psát rukou a
tužkou."
Důležitá, i když velice nepatrná, je i Ericova změna vnímání vlastního bytí. Kvůli špatnému odhadu finančních toků s následky několikamiliónových ztrát a potenciální hrozby vraždy (od Benna Levina) můžeme sledovat smíření s vlastním odsouzením a zánikem, kdy dochází navíc k úmyslnému odstraňování bariér, které by tomuto stavu zabránily. A čím dále pokračuje limuzína ve své líné jízdě, tím se blíží k závěrečnému setkání obou hlavních aktérů.
Verdikt:
Stejně jako například u Bodu omega, i v tomto díle příběh vyznívá trochu do prázdna a román tak zaujme spíše DeLillovým stylem a formou podání než samotnou pointou. Cosmopolis rozhodně není lehkou ani čtivou knihou, za což může především absence silnějších dějových zvratů či chudé psychologické vykreslení postav, kde se rozhodně nedá mluvit o žádné spřízněnosti. Přesto je zřejmé, že DeLillo má svůj styl a že mu snad o osobnější či lépe schůdné podání ani nešlo. Trnem v oku je bohužel odbytá korektura českého vydání, neboť i na tak malém rozsahu je více než ostudná četnost překlepů či jiných redaktorských nešvarů.
I přes všechna negativa se na román v nedávné době upnula velká pozornost díky natáčení filmového verze románu režiséra Davida Cronenberga s
Robertem Pattinsonem v hlavní roli. Ovšem ani film nebyl přijat
nikterak vlídně a tak Cosmopolis zřejmě zůstane jen ve vodách
průměrnosti. Samozřejmě, daly by se hledat nejrůznější poselství - často i taková, která z knihy ani nevyplývají. Nicméně pro Američany bude samotné téma o něco zajímavější z hlediska historického i místního, neboť několik měsíců po skočení událostí v knize došlo k teroristickým útokům na Světové obchodní centrum, které se úzce váže k finančnímu tématu.
Na konec se naskýtá otázka, pro koho je román Cosmopolis prvotně určen. Doporučit lze určitě čtenářům, kteří tíhnou spíše k experimentální tvorbě či těm, které by neodradila nálepka "divné / bizarní" nebo vědomí, že po dočtení nebudou pořádně vědět, co si myslet.
Cosmopolis Don DeLillo
Vynikající román jednoho z klíčových amerických spisovatelů současnosti. Sonda do duše megapolisu stejně jako do psychiky člověka, který je zvyklý utrácet během vteřiny miliony. Nicméně ani svět „uvnitř“, tak bedlivě oddělený od t... více
Komentáře (5)
Přidat komentář
Ha, Recenze s velkým R, při které bych měl místo psaní vlastních článků raději šoupat nohama. Vzhledem k tomu, že je to na Databazi již druhá recenze stejného díla, neobejde se zřejmě bez srovnání. Zatímco Bolkonská knihu vychvaluje, paulhunter ji v důsledku kontroverznosti řadí k průměru, avšak paradoxně právě tato recenze dá čtenáři možnost nasát atmosféru příběhu a vzbouzí ve mne nutkavý pocit alespoň nahlédnout o jakou DeLillovu bizarnost se to vlastně jedná.
Díky Pavle, klaním se ;-)
Myslím, že zde uživatel paulhunter ukázal, jak má vypadat recenze na knihu. Neomezuje se na prosté převyprávění příběhu se závěrečným: kniha se mi líbila, ale velice konstruktivně dává poznat atmosféru knihy, když už prozradí něco z děje, tak dá čtenáři pouze nahlédnout, nikoliv se podívat docela. Tato recenze také napomáhá utvořit si o knize nějakou představu a na základě toho si pak knihu opatřit, nebo také ne. Já osobně mám knihu už delší čas koupenou, ale zatím jsem se k ní neodhodlal, protože jsem četl jen samé nepříliš pochvalné a spíše odrazující recenze, ale po této jsem dostal chuť knihu si přečíst, prtože se zde jeví když už nic jiného, tak alespoň zajímavá. Tímto děkuji paulhunterovi za recenzi.
Nějak nevím, jestli s verdiktem souhlasím, ale recenze se mi líbí, díky za ni, bylo potěšením číst!