Na začátek musím říct, že knihu jsem si užila. Vyvolávala ve mě spoustu emocí a zcela mě vtáhla do "příběhu".
Uvozovky proto, že děj zde není podle mě na prvním místě, a vůbec nic proti tomu.
Co ale považuji za nadbytečné jsou pasáže popisující pohled dětí. Za mě to byl pokus přiblížit čtenáři pohled na věc -náctiletých, který na mne ale působil trochu neohrabaně a místy až trapně. A hlavně mi přišlo, že to příběh nijak zásadně nedokresluje (jejich reakce na smrt matky byla nulová, starají se jen o mejkap a pocitacove hry) a obě děti na mě působily extrémně nesympaticky. Ale možná jsem jen naivní a sama budu v pubertě svých dětí na tento jejich popis vzpomínat ještě ráda.
Co mi naopak chybělo hodně, byl pohled manžela. Jinak na me totiž působil jako nějaká cizí osoba, která v domácnosti náhodou žije také, občas požaduje po hlavní hrdince sex a občas je naštvaný za studijní výsledky svých dětí. Žádnou velkou emoci jsem z jeho strany nějak nezaregistrovala, na to, co se přihodilo a děje jeho ženě, potažmo rodině.
Knihu by si měli přečíst všichni tzv. people pleasers a ti, pro které je rodina svatá bez ohledu na cokoli (rozuměj je samotné).
Nikdo není sám
Petra Soukupová
Nikdo není sám, ale možná by někdy chtěl. Anebo jsme sami naopak všichni — bez ohledu na to, s kým nebo jak žijeme? Veronika má práci, která ji baví, manžela, který jí rozumí, dvě náctileté děti, s nimiž není žádný větší problé... více