Doporučuji všem, pro které je rodina svatá

recenze

Nikdo není sám (2022) 3 z 5 / katerina0048
Nikdo není sám

Na začátek musím říct, že knihu jsem si užila. Vyvolávala ve mě spoustu emocí a zcela mě vtáhla do "příběhu".
Uvozovky proto, že děj zde není podle mě na prvním místě, a vůbec nic proti tomu.

Co ale považuji za nadbytečné jsou pasáže popisující pohled dětí. Za mě to byl pokus přiblížit čtenáři pohled na věc -náctiletých, který na mne ale působil trochu neohrabaně a místy až trapně. A hlavně mi přišlo, že to příběh nijak zásadně nedokresluje (jejich reakce na smrt matky byla nulová, starají se jen o mejkap a pocitacove hry) a obě děti na mě působily extrémně nesympaticky. Ale možná jsem jen naivní a sama budu v pubertě svých dětí na tento jejich popis vzpomínat ještě ráda.

Co mi naopak chybělo hodně, byl pohled manžela. Jinak na me totiž působil jako nějaká cizí osoba, která v domácnosti náhodou žije také, občas požaduje po hlavní hrdince sex a občas je naštvaný za studijní výsledky svých dětí. Žádnou velkou emoci jsem z jeho strany nějak nezaregistrovala, na to, co se přihodilo a děje jeho ženě, potažmo rodině.

Knihu by si měli přečíst všichni tzv. people pleasers a ti, pro které je rodina svatá bez ohledu na cokoli (rozuměj je samotné).


Nikdo není sám Nikdo není sám Petra Soukupová

Nikdo není sám, ale možná by někdy chtěl. Anebo jsme sami naopak všichni — bez ohledu na to, s kým nebo jak žijeme? Veronika má práci, která ji baví, manžela, který jí rozumí, dvě náctileté děti, s nimiž není žádný větší problé... více


Komentáře (0)

Přidat komentář