Dotek života a smrti

recenze

Už dlouho se chystám přečíst nějakou knihu od Niny George. A protože nakladatelství MOBA právě vydalo její novinku s názvem Kniha snů, neváhala jsem a pustila se právě do ní.

Hlavním hrdinou je Henri - dobrosrdečný muž, který doplatí na svou ochotu pomáhat jiným. Když uvidí malé děvčátko, které se topí v Temži, neváhá a skočí pro něj. Naštěstí se mu ho podaří zachránit, ovšem následně ho srazí auto a skončí v kómatu. Celou situaci komplikuje fakt, že než skočil pro onu dívenku, byl na cestě na první schůzku se svým třináctiletým synem Samem. Sam je velmi inteligentní chlapec (jeho IQ dosahuje hodnoty 143 a je členem klubu Mensa), který si svého otce sám našel. Do té doby žil pouze se svou matkou, jejím manželem a mladším bratrem. Kvůli nehodě, která Henriho potkala, se na domluvenou schůzka se Samem však nedostaví.

Nina George celý příběh vypráví prostřednictvím několika hlavních postav, z jejichž pohledu jsou jednotlivé kapitoly napsány a různě se střídají. Tak se také prolíná Henriho svět, který je plný snů, se světem skutečným. Líbí se mi, jakým stylem Nina George píše - jemně a mile. Její slova vás budou unášet na vlnách, které se někdy jen tak pohupují, jindy do sebe naráží a přebíjí se jako jednotlivé Henriho vzpomínky. Vzpomínky na život, který do té doby prožil. Občas to vypadá, že pouze sní, někdy se však Henrimu před očima opravdu promítají okamžiky z jeho vlastního života. Některé myšlenky z Henriho kapitol jsou poměrně zmatené, nicméně vidím to jako úmysl autorky, protože přece jen je Henri v kómatu. Ta se tak pokouší nastínit, co člověk v takovém stavu, kdy se pohybuje na hranici života a smrti, vlastně prožívá. Otevře Henri pomyslné dveře, aby vstoupil na druhý břeh? Právě tam by potkal svého otce, který na něj neustále volá. Tak rád by se s ním opět po tolika letech setkal. Pak se dveře ovšem zaklapnou, což ho opět přiblíží k životu. Při životě ho drží jeho syn, kterého zatím nepotkal, a také jedna žena - Eddie. Paradoxem je, že právě tuto ženu kdysi odmítl. Jak to s jeho láskou k ní tedy vlastně je? Otevře Henri pomyslné dveře na druhý břeh nebo je dokáže nechat zavřené?

„Pečovat o člověka v kómatu je jako uzavřít manželství s někým, kdo vám nikdy neřekne, že vás miluje.“

Osobně se mi nejhůře četli kapitoly psané z pohledu Henriho - právě proto, že jeho myšlenky jsou lehce zmatené. Naopak kapitoly, které vypráví Sam a Eddie byly pro mě velmi čtivé.

Ještě musím podotknout, že Kniha snů má krásnou obálku - jednak se mi moc líbí vzhledově, protože na mě působí uklidňujícím dojmem, a dále je moc příjemná na dotek, prostě krásně sametová.

Dílo doporučuji zejména romantickým duším, kterým nevadí témata spojená se smutkem a láskou, které milují líčení a neodradí je různé popisy bez velké akce - tu tady rozhodně nenajdete. Ovšem emocí je zde tolik, že možná budete mít problém je všechny ustát a i nějaká slzička vám třeba nakonec ukápne. Bolest, láska, touha, život, smrt - to jsou slova charakteristická pro Knihu snů.

Vykořeněný válečný reportér Henri si dává za vinu smrt svého otce a nesmí vídat syna, kterého neplánovaně zplodil s kolegyní ve válečné zóně. Geniální Sam, třináctiletý chlapec s IQ 148 a schopností rozeznat lidské nálady, v nemoc... více

Komentáře (0)