Drahomíra a Ludmila

recenze

Drahomíra: Důstojná sokyně kněžny Ludmily (2019) / MartinaF

Historických knih čtu pomálu. Abych si přečetla něco z našich dějin, musí mě téma opravdu zaujmout. Stejně tak to bylo i u knihy Drahomíra, kterou napsala Oldřiška Ciprová. Tentokrát jsem sledovala i trochu jiný cíl. Na letošním Světě knihy měla autorka besedu spolu s dalšími dvěma spisovateli, od kterých jsem už nějaké romány četla. Rozhodla jsem se tedy poznat i ji.

Přesuňte se v duchu zpět do doby Přemyslovců, jejichž éra vládnutí pomalu, ale jistě začala. Ocitáme se v době, kdy jsou Čechy pod vlivem kněžny Ludmily. Panovníkem je její syn Spytihněv. Ten však nemá dědice, a tak po jeho smrti nastupuje na trůn jeho mladší bratr Vratislav. Ludmila mu domluví sňatek s mladou princeznou Dragou ze Stodoran (dnešní východní Německo). Po svatbě Draga získává jméno Drahomíra. Vratislavovi porodila asi šest dětí. Jména dvou bratří jistě bude znát skoro každý – Václav a Boleslav. Oba chlapci byli vychováni babičkou Ludmilou a Drahomíra byla po smrti svého muže pověřena vládnutím, dokud nebude starší Václav schopen se ujmout panování sám. A právě tady (a také kvůli politické orientaci) byl velký kámen úrazu ve vztahu Drahomíry a její tchyně.

Obě ženy byly velmi silné. Z malého káčátka Dragy se stala žena, která si jde rovně za svým cílem. Jako regentka vládla velmi dobře. Měla kolem sebe velké množství stoupenců, kteří ji podporovali. Stejně na tom však byla i Ludmila. Její politika směřovala k Bavorsku, kdežto Drahomíra se obracela k Sasku, kde viděla budoucnost. Střety obou žen byly zřejmé. Drahomíra tak začala osnovat plán, jak se Ludmily zbavit.

Historie změnit nejde, ale do historickému románu se dá vpašovat téměř cokoliv. Drahomíra je tak částečně vymyšlený příběh s pravdivými údaji. Jako odpočinková literatura dobrý, ale k prohloubení znalostí kniha opravdu sloužit nebude. Autorka se zaměřila spíše na mezilidské vztahy než na historickou část.

Ze školních let si vzpomínám, že jsem nechápala, proč Drahomíra nechala Ludmilu zavraždit a stále jsem měla v sobě ten zlý pocit, který jsem cítila k Drahomíře. Kdoví, zda to všechno nakonec nebylo jinak. Co když nebyla zlá Drahomíra, ale Ludmila? V tuto chvíli už soudit nejde. Nic však nemění na tom, že obě ženy byly ambiciozní a cílevědomé a každá sledovala svůj cíl.

V tomto románu je důležitá také láska. Tu si autorka nejspíše vymyslela a přibarvila, ale těžko říct, protože nejsem znalec a pro mě dostupné historické prameny v tomto směru nic neříkají. Co však bylo také velmi silné, bylo pouto, které Drahomíra cítila k dětem a nemohla se smířit s myšlenkou, že její synové vyrůstali jinde. Jistě to pro ni bylo velmi obtížné.

Kniha má něco málo přes dvě stě stran textu, ale velké okraje a krátké kapitoly způsobily, že jsem knihu přečetla ve velmi krátkém čase. Bylo to také z velké části čtivostí románu.

Titul bych zařadila jako oddechové čtení pro ženy. Pokud byste si ale chtěli rozšířit své znalosti o české historii, sáhněte po jiné knize.

Drahomíra se po smrti svého muže knížete Vratislava dostane do ostrého sporu s tchyní Ludmilou. Osamocená kněžna nese velmi nelibě Ludmilin vliv na svého syna Václava. Prudkou zášť, která ji sžírá, dokáže zmírnit jen láska k dávné... více

Komentáře (0)