Drahomíra: Důstojná sokyně kněžny Ludmily přehled

11.10.2020

S autorkou už mám pár zkušeností a čím dál víc se mi líbí její styl psaní, který je srozumitelný, přehledný a díky kterému jde příběh bez zbytečných okolků kupředu. Na někoho to může působit zkratkovitě a mozaikovitě či snad příliš jednoduše (já to u první knihy tak měla), ale čím dál víc se to mně osobně zamlouvá. Já jsem v tomto případě byla s tím stylem vyprávění spokojená a za to u mne autorka sbírá body.
Bohužel mi ale nebyla blízká postava Drahomíry. Knihu jsem si brala na čtení, abych zjistila, jak mi bude tato postava sedět ve zpracování Oldřišky Ciprové. Tato kniha mi potvrdila, že Drahomíra mi není sympatickou historickou osobností a už o ní asi nic dalšího číst úplně nechci. Ale to není vlastně chybou této knihy či autorky. Je to spíše otázkou priorit, o jakých historických osobnostech rádi čtete a tak.
Co mi tak úplně nesedlo, byla ta přemíra "červené knihovny", kterou jsem z tohoto příběhu cítila. Nějak mi to nesedlo v souvislosti s postavami Ludmily a Václava, jejichž osudy a jejich sepětí s křesťanstvím a hlubokou vírou v boha mám načtené z legend. Nějak se mi to tu tlouklo a nešlo úplně dohromady. Vím, že kniha je sice primárně psaná o Drahomíře, ale z jejího života přece jen odpářete Ludmilu a Václava dost těžko...
Výsledkem je tak průměrné hodnocení. Autorka píše pěkně, její knihy se čtou dobře. Ale obsahově jsem sama nevolila nejlépe, a tak mne kniha vlastně moc neuchvátila. Každopádně příště už budu volit dobu a historické postavy podle toho, kdo je mi blízký, a věřím, že si to užiju více.