Duchové řádí v Ölandu

recenze

Mlýny osudu (2014) / Maragad

Ostrov s tajemnou minulostí a drsnou krajinou, to je Öland. Právě tam se již po čtvrté vydáváme s Johanem Theorinem, který na tomto ostrově trávil již od dětství každé léto a později se nechal ostrovem inspirovat ve své literární tvorbě. Spojením mystického prostředí se světovou historií a severskou detektivkou vzniká velkolepé dílo, kterým kniha Mlýny osudu bezesporu je.

Jonas se dopotácel dovnitř. Pod nohama ucítil měkký koberec, kapala na něj voda z jeho oblečení. Vyčerpáním klesl na podlahu. Muž ho nepřestával sledovat s nechápavým výrazem ve tváři, dveře nechal otevřené do noci. „Zavřete,“ zašeptal Jonas. „Zamkněte! Jdou po mě!“ „Kdo?“ zeptal se muž. „Mrtví. Mrtví z lodi.“ –Str.116–

Johan Theorin se nejprve zabýval psaním povídek, které mu později vyšly v souboru På stort alvar. Světového věhlasu však dosáhl až volnou tetralogií detektivních románů z ostrova Örland. Knihy byly přeloženy do mnoha jazyků a ovládly žebříčky bestsellerů např. v Německu, Francii, Španělsku a ve Velké Británii. Autor získal i několik prestižních literárních cen, mj. Glass Key Award a CWA International Dagger.

Mrtví ožívají v Ölandu
Jonas si chtěl letošní prázdniny užít. Celé dny se mohl buď koupat anebo potulovat po ostrově a před sebou měl vidinu vydělaných peněz za brigádu pro svého strýce a tetu. Mohl si dovolit skoro vše, protože patřil ke Klossům a to jsou ti, kterým patří Resort Ölandic a tím i skoro celý ostrov. Bohužel dopředu netušil, kam až se díky svému potulování dostane. Jen díky náhodě uprchl z lodi před vraždícím šílencem. K jeho smůle nikdo loď ani posádku nepohřešuje. Byla to tedy loď duchů, jak si zprvu myslel? A co je to za tajemný přízrak, který občas vídá u mohyly?

Mohly byste si myslet, že smícháním severské detektivky s historií a mystikou, už bude na jeden příběh příliš. To by ale nesměl být autorem Johan Theorin, který dokáže toto všechno propojit v jeden velmi čtivý celek. Johan si opravdu dává záležet při popisování tajuplnosti ostrova, ale také čtenáře neobírá o popis jeho krás. Ovšem i přes tyto popisky vám děj ubíhá rychle a rozhodně vám nepřijde, že by jich zde bylo příliš, je jich tak akorát k dotvoření dokonalé tajemné atmosféry. V historických návratech se Johan nechal inspirovat skutečnou osobou, která se vydala v té době jako Sven a Aron z velmi chudého Ölandu do Sovětského svazu. Pracovní tábory, kterými Aron prošel a velké čistky, kterých se zúčastnil, byly také podloženy skutečnými událostmi.


Mlýny osudu jsou psány z několika pohledů, které se různě prolínají, a díky tomu má čtenář možnost vidět celkový pohled na věc. Toho si jistě zrovna v této knize mnozí budou cenit, protože nic není jen černobílé. V některých chvílích je možné, že čtenář bude muset přehodnotit své názory jak na vraha, tak na oběť. Ale dá se prominout vražda, i když je k ní člověk donucen okolnostmi? Každý má možnost si sáhnout do svého svědomí, jak by se v této situaci zachoval on.

Postavy jsou zde skvěle propracované a každý si jistě najde své oblíbence. Zápletka je místy předvídatelná, ale pořád se na ni nabalují další záhady, takže o momenty překvapení čtenář jistě ochuzen nebude. Johan Theorin ke konci pomalu rozplétá záhadu za záhadou a tak nehrozí, že by zůstalo něco nevyřešeno.

Knihu určitě moc doporučuji, do příběhu se tak začtete, že i přes její větší objem brzy zjistíte, že už pomalu dočítáte. Ostrov si každý určitě ihned zamiluje, a i když jste nečetli předchozí díly, rozhodně vám to při čtení nevadí. Styl psaní Johana Theorina mě osobně velmi sedl a časem si chci přečíst i předchozí díly této skvělé série.

Zdroj recenze http://fantasy-maka.blogspot.cz/

Uprostřed noci zabuší na dveře bývalého námořníka Gerlofa Davidssona dvanáctiletý Jonas Kloss a s hrůzou mu vypráví o tom, že na moři viděl loď, na jejíž palubě byli umírající námořníci a šílenec se sekyrou. Na Ölandu se zatím roz... více

Komentáře (0)