Dvojsmyslná.

recenze

Dvojsmyslná (2024) / bajub

S Dvojsmyslnou jsem dlouho váhala, proč? Protože u českých autorů váhám vždycky (obzvlášť když jde o jejich prvotinu) - bojím se, že si s knihou nesednem, a to se mi pak těžko hledají slova, abych neranila, nedejbože se nepodílela na pachuti dalšího psaní, páč kdo já jsem, že jo? Napsaných knih nula (pravda, nikdy jsem k tomu neměla ani ambice), občas napíšu nějaký odborný text, páč musím, jakožto správný mileniál mám bambilion příspěvků na sítích, takže si to pojďme shrnout - jsem jen další chytrolín z instagramu.

Navíc u Dvojsmyslné jsem se bála tématu, víte, jak to s těmi naivními romanťárnami mám, ovšem tady jsem se sekla - ono totiž o naivní romanťárnu vůbec nejde. Naopak. Poměrně uvěřitelně líčí, co se stane, když se jeden malý nevinný flirt zvrtne...

Aleně je přes třicet a na první pohled její život vypadá jako obsah na instagramu - krásný dům, fajn práce, ideální manžel. Jenže všichni víme, že na sítích nikdy nemůžeme vidět vše. Když se vydáme hlouběji pod povrch, za všechny ty filtry, zjistíme, že Alena se cítí dost osamělá. V životě jí NĚCO (anebo někdo) chybí. A pak jí zkříží cestu ON - o 15 let starší kolega, táta dvou malých kluků, manžel známé influencerky. Z prvotních nesympatií se pomalu stávají kradmé pohledy, náhodná setkání u kopírky, šimrání v podbříšku, nesmělé doteky pod stolem. Tím to ale nekončí. Nesmělý flirt přeroste v něco mnohem většího, v něco, co se oběma vymkne z rukou. Jenže jak z toho ven? Hlava by možná věděla, ale srdce si občas dělá, co chce.

Marie Irová píše čtivě, s naprostou lehkostí, vtipem, zároveň se jí povedlo velmi uvěřitelně zachytit milenecký poměr, kdy oba aktéři mají své rodiny, které nechtějí rozbít, mají jasně nastavené hranice, ovšem i tak nad celou situací oba ztrátí konrolu. Začnou se v tom plácat, přichází výčitky, omluvy, hledání (rozh)řešení a bohužel také následky.

Vedlejší postavy nedostávají příliš prostoru, soustředíme se vyloženě na NI a NĚHO, přesto do příběhu občas vstupují a dokreslují celou situaci.
Přesně takhle nějak si představuji, že vypadá většina mileneckých poměrů. Na jednu stranu jim to přejete, chápete, proč k tomu došlo, na druhou stranu vám vadí ta sobeckost, to, jak neberou ohledy na druhé (i když oni sami si kolikrát myslí, že jsou ohleduplní až na půdu).

Dvojsmyslná mě bavila, za mě je to povedená jednohubka na dva příjemně strávené večery.

„Nehledala jsem milence, ale našla jsem tebe.“ Příběh mileniálky zamotané v síti vlastního života. Dřív hledala po nocích lásku a po ránu kalhotky, ale to bylo kdysi dávno. Teď už má všechno, co v životě chtěla. Nebo si to alespoň... více

Komentáře (0)