Dvůr mlhy a hněvu: Zlomená bojovnice nachází útěchu v náruči noci

recenze

Dvůr mlhy a hněvu (2017) / JitulHa

Ve druhém díle slavné fantasy ságy se ocitáme opět na Jarním dvoře, kde se Feyre vzpamatovává z otřesných zážitků, které zažila v kraji Pod horou. Bohužel, ani fakt, že se po tom všem nachází zpět v Tamlinově náruči ji nedokáže zbavit pocitů zkaženosti a děsivých nočních běsů, které jí nedají spát. Následky toho, co spáchala, ji pronásledují na každém kroku, a ona tak stále více propadá apatii a prázdnotě. Ještě k tomu musí čelit ochranitelským pokusům svého milovaného, který se ze strachu, že by o ni mohl znovu přijít, stává jejím věznitelem, Feyre tak kromě toulání v okolí paláce, nemůže dělat nic, což ji v jejím bezútěšném stavu vůbec nepomáhá, naopak.
Když je hlavní hrdinka na pokraji svých sil, objeví se pomocná ruka od toho, koho ve skrytu duše doufala, že už nikdy neuvidí. Právě pod jeho křídly překvapivě nachází tolik postrádanou oporu a pochopení. Také si začíná uvědomovat, že po tom, co se jí přihodilo, není tou bytostí, kterou bývala, objevuje své netušené schopnosti a zjišťuje, že nemusí být jen krásnou ozdobou Jarního dvora, nýbrž někým, kdo je nezbytně potřebný v nadcházejícím střetu. Nejdříve se však musí naučit využívat své síly a shromáždit všechny artefakty, aby mohla spolu se svými nově nabytými společníky čelit obávanému protivníkovi. Feyre tedy neproniká jenom do tajů boje a vílí magie, ale poznává, že její opravdové místo je možná někde úplně jinde a po boku jiného muže než si doposud myslela.
Jestliže jsem měla za to, že první díl měl zpočátku menší spád a pomalé dění, tento díl mi to všechno plně vynahradil. Dvojka se tak stává knihou, která má co nabídnout, je tu mnoho akce, magie, milostných scén, včetně nečekaných zvratů, které se týkaly hlavně celkové proměny hlavní hrdinky. Co bych ocenila nejvíce je to, že teprve tady, můžeme dostatečně pochopit, některá zdánlivě nedůležitá slova nebo části děje odehrávající se v předchozím díle. Tato odhalení svědčí o obdivuhodném umu autorky promyslet celý příběh do těch nejmenších detailů, aby si čtenář i po přečtení několika set stránek dal jedna a jedna dohromady, a žasl nad tím, že to bylo přece dávno řečeno mezi řádky.
Kniha si u mě získala nemalé hodnocení, protože byla celkově mnohem nadupanější než první díl a větší počet stran zde proto rozhodně nebyl na škodu.

Feyre přežila střet s Amaranthou a vrátila se na Jarní dvůr. Avšak ani zde nemá klidu, protože ji neustále pronásledují vzpomínky na to, co musela udělat, aby osvobodila Tamlina i jeho lid. A stejně tak nemůže zapomenout ani na... více

Komentáře (0)