Dvůr trnů a růží

recenze

Dvůr trnů a růží (2016) 4 z 5

/ Waver

Sarah J. Maas si spoustu čtenářů získala svojí sérií Skleněný trůn, jejíž první díl u nás vydalo nakladatelství CooBoo. A právě nakladatelství CooBoo nám (Kromě nových dílů zmiňované série) přináší i novinku v pohádkovém stylu - Dvůr trnů a růží.

Do čtení jsem šla se smíšenými pocity. Na jednu stranu jsem byla natěšená jako dítě před Vánoci, ale na druhou stranu plná obav - Skleněný trůn byl sice boom, ale v mém případě nakonec ne až tak velký. Bylo několik věcí, které mi dost vadily na autorčině stylu psaní, takže jsem se neskutečně modlila, abych s tím znovu neměla problém. Určitý zádrhel se nakonec přeci jen objevil, ale... Autorka si nachystala pěkné překvapení. Čtivost.
Když už jsem pochopila, že tohle rozhodně špatné nebude, musela jsem čtení odložit - to je taky problém dobrých a čtivých knih, těžko se od nich odpoutáváte, alespoň v mém případě to funguje skoro jako čtecí zákon. Ano, ta čtivost byla celkem vražedná.

Na začátku se setkáváme s Feyre - lidskou dívkou, která je víceméně hlavou svojí zchudlé rodiny. Dřív bývali bohatí, ale stačil jeden špatný krůček a přišli o celý svůj život coby zámožná rodina. Její sestry ani otec se příliš nenamáhají vypomáhat, takže je na všechno sama. Sama chodí lovit do lesa, aby její rodina nehladověla a sama se o ně všechny stará, ačkoliv jí za to příliš vděk neprojevují.
Právě na jednom z lovů Feyre narazí na obrovského vlka, kterého s nenávistí zastřelí jasanovým šípem. Když se později v jejich domě objeví rozlícené zvíře a trvá na tom, že musí jít s ním, pokud nechce skončit rozsápaná - s těžkým srdcem opouští svoji rodinu, aby přijala trest za zabití vlka, který byl ve skutečnosti součástí vílího rodu. Ten Feyre - a většina lidí - ze srdce nenávidí, proto je pro ni těžké zvyknout si na podivný luxus vílího sídla, co se má stát jejím novým domovem... až do konce jejího života. I přesto všechno si ale nachází cestu k srdci muže, který ji jako zvíře odvedl z jejího domova, aniž by jí prozradil, že je sám také víla. Jeho země je ale sužovaná nebezpečnou kletbou, kterou by Feyre možná mohla pomoci sejmout...

Jakkoliv je autorčin styl psaní čtivý, začátek byl opravdu bolestivě pomalý. Celkově má Dvůr trnů a růží 440 stran. Než se dostavila opravdu nějaká pořádná akce, pěknou řádku stran to trvalo - pokud nepočítám události s vlkem a odvedením na samotném začátku. Pokud si tedy autorka vaši pozornost neudrží stylem psaní, děj to asi moc nevykoupí.
Hodně milé překvapení byla kombinace nádherného fantasy světa a víl, coby postav. Víly jsou podle mého názoru jedny z takových málo používaných nadpřirozených bytostí, proto mi přijde opravdu skvělé, že autorka sáhla zrovna po nich. Jejich využití se navíc opravdu povedlo - a v té souvislosti bych chtěla skutečně vyzdvihnout to, jakým způsobem vybudovala celý svět, který je opravdu velice působivý a promyšlený.

S postavami to bylo už trošku horší. Hlavní hrdinka sice od začátku knihy působila sympaticky, ale... Později se změnila v poněkud zdivočelou a protivnou potvůrku, která mi časem začala trošku lézt na nervy. Na druhou stranu - nedá se jí moc divit. Být daleko od domova v kraji, který pro vás znamená možnost smrti, pokud jen opustíte dvůr... To člověka asi vážně poznamená, stejně jako pobyt po boku bytostí, které z hloubi duše nenávidíte. I přesto mi to přišlo zvláštní, zvlášť v případech, kdy se k ní ostatní chovali opravdu hezky - čímž se dostávám k ostatním postavám.
Podobně jako Feyre jsou ostatní postavy poněkud neoriginální. Většina z nich svým charakterem i okolnostmi připomínají postavy z tuctu jiných YA knih, ať už na poli fantasy anebo ne. Tím mě autorka poněkud zklamala, protože měla v souvislosti s re-tellingovým tématem opravdu skvělou možnost si s postavami vyhrát. Místo toho se nám z „Krásky“ stala typická dívka, na kterou narazíte téměř v každé druhé knize a „Zvíře“ spíš připomíná „Pana Dokonalého“.

Dějově je Dvůr trnů a růží dobře promyšlený, ale trošku nešikovně provedený. Jak jsem zmiňovala pomalý začátek, to je jedna věc - poněkud natažený děj je věcí druhou. Ale to by člověka asi ani tolik nepozlobilo, pokud vás totiž ta knížka už baví, jste dost možná i víc rádi, ale... Autorka do děje zapletla i pár věcí, které dost možná čtenáře přimějí si nejednou povzdychnout. Postavy se občas chovají vážně nelogicky, děj je postavený stylem, který z lidské dívky ve světě nesmrtelných a neuvěřitelně mocných bytostí dělá zachránkyni světa... To mi trošku čtení zkazilo.

Na druhou stranu - i přes všechny tyhle mouchy ta kniha skutečně funguje. Postavy se dají poměrně snadno zamilovat a když už se zdá, že vás ten děj nepřekvapí... No, dost možná opravdu překvapí. Osobně jsem ke konci trošku zírala, protože jsem pár věcí skutečně neočekávala. Tím Sarah vysekávám poklonu za to, že dokázala z nedokonalostí ještě opravdu elegantně vybruslit. Plus musím dát i za pěkný konec, který pak víceméně vykompenzoval celý ten zdlouhavý rozjezd. Ze všeho nejvíc jsem ale byla nadšená právě ze světa a čtivosti - i proto hodlám porušit svoje předsevzetí a přeci jen budu netrpělivě očekávat druhý díl, abych si dopřála novou porci vílího dobrodružství.

Dvůr trnů a růží Sarah J. Maas

Když devatenáctiletá lovkyně Feyre zabije v lese vlka, odvleče ji podivný tvor do svého doupěte, které se ukáže být jiným světem. Tam zjišťuje, že únosce není zvíře, ale Tamlin – jedna z nesmrtelných bytostí, které kdysi vládly sv... více