Dvůr trnů a růží

recenze

Dvůr trnů a růží (2016) 3 z 5

/ Blaufik

Feyre je devatenáctiletá dívka, která žije se svým otcem a dvěma sestrami v sešlé chalupě na okraji lesa. Už je to dávno, co se celá rodina měla více než dobře, ale časy se změnily a bohatství pominulo.

Feyre matce na smrtelné posteli slíbila, že se o sestry a otce postará a tak je to právě ona, kdo se musí snažit a chodit pravidelně na lov, aby rodina nepomřela hlady.
Venku mrzne až praští a Feyre je na jednom ze svých lovů, kdy to vypadá, že domů opět dojde s prázdnou. Po chvíli si však všimne opuštěné laně a v tu chvíli ji spadne kámen ze srdce, avšak po chvíli si všímá ještě něčeho dalšího. V dáli laň pozoruje také vlk, který je mnohem větší, než obyčejně vlci jsou.

Feyre se dlouho nerozhoduje a zabíjí nejen laň, ale také vlka. Bohužel není schopná obě své kořisti donést domů, a tak vlka stáhne z kůže, kterou má v plánu prodat na trhu a laň představuje zásobu masa do dalšího lovu.

... Škubal nohama a jeho tiché zaúpění proťalo vítr. To nebylo možné - měl být mrtvý, ne jen umírat. Šíp mu projel okem skoro až po husí pera.
Nezáleželo na tom, zda šlo o vlka nebo vílu. Ne když měl bok probodnutý šípem z jasanu. Zemře každým okamžikem. Přesto se mi chvěly ruce, když jsem smetla sníh a došla k němu blíž, přičemž jsem si udržovala rozumný odstup. Z ran, jež jsem mu zasadila, crčela krev a barvila sníh do karmínova...

Bohužel netrvá dlouho a do chalupy vtrhne neznámý tvor, který argumentuje Úmluvou a Feyre odvádí za zeď do svého doupěte, které vlastně doupětem není. Tvor, který Feyre odvedl je Tamlin a ono doupě je jarním dvorem ve světě víl.
Feyre je ze začátku odhodlána utéct a vrátit se zpět za svou rodinou, ale později si na nový způsob života zvyká a říše, ve které žije jí naprosto učaruje a to včetně Tamlina.

Jak už to tak bývá, tak i jejich láska musí projít určitou zkouškou a Feyre je odhodlána zachránit Tamlina spolu s celou říší ze spárů zla a říct sympatickému vladaři, co k němu vlastně cítí.

❀

Vzhledem ke kladným recenzím, které jsem na knihu již po delší dobu četla, jsem byla rozhodnutá si knihu přečíst. I když jsem ve fantasy nováčkem a vlastně zas až tolik knih tohoto žánru přečtených nemám, Měsíční kroniky mě naprosto uchvátily a tak jsem měla jasno.

Obálka této knihy je úžasná. V jednoduchosti je krása a tato obálka toto rčení naprosto vystihuje. Jednoduché červené pozadí se stříbrným provedením názvu knihy, které doplňuje část postavy naší hlavní hrdinky.
Po otevření knihy nás určitě překvapí mapa světa, ve kterém se celý příběh odehrává, což je skvělým nápadem, zvlášť při představení si, jak celý svět vypadá.
V knize je obsaženo celkem 46 kapitol, které jsou různě dlouhé a následuje poděkování autorky. Líbí se mi, že je u každé nové kapitoly vyobrazeno pár trnových větviček, což je příjemné ozvláštnění.

Přiznám se, že jsem opravdu nepochopila všechna ta pozitivní hodnocení knihy. I přes to, že je celý svět víl a a jeho propojení s tím lidským úžasně vymyšlený a krásně šlape, a i přes to, že S.J. Maas píše opravdu čtivě a ne nijak složitě, mě značná část knihy poměrně nudila.

Autorce se nedá upřít svět, ve kterém je celý příběh zasazen, ten je opravdu kouzelný. Široká škála nadpřirozených bytostí, ať už těch dobrých, nebo "špatných" , spolu s barvitými popisy pohádkové krajiny je bezesporu dechberoucí. Ale nemohu se ubránit pocitu, že by knize prospělo pořádné proškrtání a pokrácení.

Začátek knihy vypadal velice slibně a to až do doby, kdy neznámý tvor odvedl Feyre do světa za zdí. Poté se celý příběh stal jednou dlouhou nudou proměněnou ve slova a věty, což je velká škoda.
V knize se v podstatě nic neděje až do poloviny, kde se příběh začíná teprve rozjíždět a v poslední třetině konečně nabírá na obrátkách a stává se napínavým.
Naivní hlavní hrdinka, která až přehnaně brání svou nepovedenou rodinu mi spíše připomínala pofidérní verzi Popelky, nad kterou zůstával rozum stát.
Charaktery jednotlivých postav byly neuvěřitelně ploché a vlastně jsem jim jejich kolikrát nesmyslné jednání ani moc nevěřila.

Po přečtení anotace a nadšených recenzí jsem očekávala, že se mi do rukou dostala krásná pohádka v moderním kabátku, na motivy klasické a všem známé pohádky Kráska a zvíře, což se bohužel nestalo.
Po tom, co jsem se podívala na celkové hodnocení na knižních webech mě napadá pouze jediná otázka - Opravdu čtenářům k vysokému hodnocení stačí "nabušená" poslední třetina příběhu ?

Dvůr trnů a růží byl prvním setkáním s autorkou, ovšem i přes určité zklamání určitě ne posledním. Jsem totiž velice zvědavá, jakým směrem se bude ubírat další díl. Pevně doufám v to, že bude zajímavý hned od začátku, ovšem před tím, než se do něj začtu si budu muset dát oddychovou pauzu.

Dvůr trnů a růží Sarah J. Maas

Když devatenáctiletá lovkyně Feyre zabije v lese vlka, odvleče ji podivný tvor do svého doupěte, které se ukáže být jiným světem. Tam zjišťuje, že únosce není zvíře, ale Tamlin – jedna z nesmrtelných bytostí, které kdysi vládly sv... více