Edward: Tajemství krále z Auramaly

recenze

Edward: Tajemství krále z Auramaly (2017) / Nikolaoss

Když jsem objevila tuto knihu v recenzním konkurzu, těšila jsem se na dobrý historický román. Netušila jsem ale, jak zajímavé dílo se mi dostane do rukou. Od běžných, řekněme lehčích a odpočinkových historických románů, se tento velmi liší. Nejen co se stylu psaní týká. Za tím románem je totiž něco víc…

Mistr John de Ulgham a jeho učedník William de Tels jsou královými tajnými agenty. Jednoho večera, kdy pobývají po delší době v klidu u Williamova otce a těší se, že tam stráví pár týdnů, přijede posel od významného šlechtice hraběte z Lancasteru. Odvolá je na misi tak tajnou, že její účel pan autor neprozradil ani mně, svému čtenáři. Věděla jsem jen, že jde o záležitost vysoce důležitou pro Anglii. Musela jsem tak s oběma agenty vyrazit na cestu z Anglie přes Francii až do Itálie a podstata jejich mise se mi odkrývala velmi pomalu.

Po cestě na jih oba využívají tajných identit. Nejen protože je jejich mise přísně tajná, ale také proto, že se zdá, jakoby jim byl někdo v patách a snažil se zabránit jim v úspěchu. Velká válka mezi Anglií a Francií je totiž na spadnutí a agenti všech zainteresovaných stran se rojí jako vzteklé vosy. Cestou je potkávají různé běžné i méně běžné situace, některé jakoby s misí vůbec neměly nic společného, ale nakonec vždy něco společného mají nebo jsem díky nim poznala tehdejší život v Evropě. A to nejen život vznešených lidí a kněží, ale i úplně obyčejných lidí. Pan autor popsal středověké cestování, jídlo, bydlení, způsob, jakým se stavělo, jak se psaly knihy a uchovávaly písemnosti – prostě všechno to, co se občas v historických románech vynechává. Na první pohled se to mohlo zdát jako poměrně zdlouhavé popisy věcí, které s dějem knihy ne vždy úplně souvisely, ale mně tehdejší život připadal zajímavý. Pan autor navíc neváhal svoje hrdiny i ohrozit na životě a tak se pomalejší pasáže střídaly s akčními, kdy museli bojovat nebo utíkat o holý život. Hrdinům se také podařilo zaplést se do několika skvostných intrik a několik jich také sami nastražili. Takto postupovali tehdejší Evropou až na jih do opatství v Oremale.

Druhá linie vyprávění se odehrává právě v tomto opatství, kam nedávno přibyl nový laický bratr. Stal se učedníkem bratra Demetria. Říkají mu Velšan. Nikdo neví, co je zač, ale působí velmi vznešeným a vzdělaným dojmem. Pokud tedy zrovna nevyvolává dojem trošku naivního dítěte. Každopádně se zdá být člověkem vhodným pro klášterní život. Díky němu jsem také poznala tehdejší způsob života – tentokrát především klášterní a vesnický. Pan autor také nechal jeho ústy zaznít několik středověkých legend, které jsem neznala. Na jeho části příběhu nechal vyniknout i rozpor mezi křesťanstvím a přetrvávajícím pohanským náboženstvím.

Třetí dějiště příběhu je přímo na anglickém královském dvoře. Mými průvodci zde byli Henry de Grosmont, hrabě z Lancasteru a William de Montague, hrabě ze Salisbury. Těmto dvěma šlechticům připadaly podezřelé aktivity janovského bankéře Fieschiho. Snažili se přijít na to, co má společného s králem Edwardem III. a jaké podivné mocenské pikle kuje se zkorumpovanými anglickými obchodníky.
Montague se snaží zároveň odhalit, za jakým posláním vyslal de Grosmont Johna de Ulgham a kam. Mimo to jsem díky nim poznala život těch nejbohatších a nechyběl ani krásný rytířský turnaj, který ale vypadal úplně jinak, než jak jsem si je vždy představovala.

Vypadá to dost zamotaně a ze začátku taky bylo. Román je velmi obsáhlý a do nejmenších detailů propracovaný. Pan autor to vzal hned ze začátku hodně zostra, jako by předpokládal u svých čtenářů alespoň minimální povědomost o tehdejší době a událostech. Krom hlavních linií je v románu také překvapivé množství těch vedlejších.
Do knihy se mi kvůli tomu špatně začítalo. Styl vyprávění se zdál nejdříve takový rozvláčný a neucelený, proto mi dělalo problémy do něj snadno proniknout. Děj dost často sklouzával ke vzpomínkám postav na minulost nebo k vyprávění různých příběhů a popisům běžného života, které hlavní linii na chvilku přerušily. Navíc situaci komplikovalo i větší množství jmen a také to, že pojednává o období, o kterém mám načteno velmi málo. Oboje mi sice většinou problémy nedělá, ale zde v kombinaci se stylem vyprávění, způsobilo menší čtenářské zadrhnutí. Chvilku trvalo, než jsem se zorientovala ve všech těch šlechticích, obyčejných lidech, kněžích a dalších věcech. Můj zájem velmi vzrostl v momentě, kdy jsem si dala více času k začtení a zjistila jsem, že mám v rukou svůj první historický špionážní román s politicko-detektivní zápletkou a navíc podložený skutečnou historickou záhadou.

Ačkoliv záhada okamžitě zaujala moji pozornost, čtení pořád trochu drhlo na zeměpisných názvech. Středověký zeměpis byl poněkud odlišný než dnes a leckdy jsem si tak připadala trochu ztraceně. Naštěstí pomohly mapky na začátku knihy a také seznam postav, do kterého jsem občas nakoukla.

Navzdory nejistému a kostrbatému začátku čtení jsem byla nakonec překvapená, jak moc se mi příběh líbil. Styl psaní pana autora byl sice nezvyklý, ale během nějakých třiceti, čtyřiceti stran jsem se mu přizpůsobila a k příběhu a době se výborně hodil. K postavám záhadného Velšana a agenta koruny mistra Ulghama jsem pojala sympatie. Vystupování i mluva všech postav se hodí k době, ve které se příběh odehrával. Jen někdy jsem si říkala, že se dvojici agentů dařilo získávat informace až moc snadno. Nic netušící informátoři se nechávali ke zradě přemluvit klidně i v jedné nebo ve dvou větách a vybreptali úplně vše o lidech, ke kterým by měli být loajální. Buď tedy byli všichni strašní hlupáci a nechali se snadno zmanipulovat a převlékli kabát, nebo to pan autor svým hrdinům až moc ulehčil. Na druhou stranu, když jim šlo o život, bylo to nezpochybnitelné a z žádné takové akce nevyvázli náhodou, ale museli se o to dost snažit.

Kniha je do ruky překvapivě těžká. Vzhledem k tomu, že je to způsobeno kvalitním papírem, nebudu si stěžovat, i když mi při čtení v posteli málem vyvrátila palec. Kvalitní zpracování totiž rozhodně není důvodem ke stížnostem. Dalším oblíbeným prvkem je všitá záložka. Na ni si také potrpím a Omega na to u svých knih dbá. Velmi se mi líbí i přebal – působí dojmem středověké rytiny a černo zlato bílá kombinace knize sluší.

Na konci v doslovu jsem se ke svému překvapení dozvěděla, že legenda o králi v Auramale je skutečná. Že vláda Edwarda II. a především jeho smrt je zahalena tajemstvím. Jako zdroje informací pro sepsání knihy byly využity originální texty ze čtrnáctého století. Na konci najdete dokonce i text onoho záhadného Fieschiho dopisu, jenž provázel výzvu k tomu, aby se John de Ulgham vydal na misi a na nějž je v textu románu několikrát odkazováno. Více informací je možné dohledat na stránkách The Auramala Project. Navštivte stránky a řešte dál tu záhadu i po dočtení knihy, jestli budete mít chuť :).

Tento značně obsáhlý a propracovaný historický román mohu s klidným svědomím doporučit těm čtenářům, kterým nevadí trochu náročnější text. Za trpělivost budou odměněni pečlivým vyobrazením tehdejšího života a také napínavou detektivní zápletkou, která je bude provázet celou knihou. Jsem si jistá, že na konci budou, stejně jako já, spokojeni.

Příběh starý 650 let. Tajemství středověkého anglického krále, který žil - a zemřel – dvakrát. Román a výzkumný projekt, který přepisuje historii. 14. století v Anglii. Král Edward III je na pokraji vyhlášení války Francii. ... více

Komentáře (0)