Enderova hra

První vydání románu Enderova hra z pera Orsona Scotta Carda spatřilo světlo světa roku 1985. Od té doby se kniha dočkala svého již šestého vydání, získala nejprestižnější ocenění ve svém žánru Hugo a Nebula a dokonce již má i své filmové zpracování, jehož režie se ujal Gavin Hood a v hereckém obsazení naleznete i takové hvězdy, jako je Harrison Ford nebo Ben Kingsley.

Země má za sebou první útok mimozemské civilizace, který se naštěstí podařilo odvrátit. Ale byl to velmi těžký boj, termiťané (inteligentní bytosti chovající se jako hmyz žijící v koloniích) na tom byli po technické stránce lépe, ale štěstěna zůstala na straně lidí a jen díky tomu byli termiťané napadající Zemi zahubeni. Jenže tímto válka ještě neskončila. termiťané stále disponují velkou flotilou a jistě se budou chtít za svou prohru lidstvu pomstít. Zbývá jediná možnost, předběhnout je a bez milosti je vyhladit.

Jenže jak najít budoucího velitele Mezinárodní flotily? Nejlépe se bude hledat mezi geniálními dětmi. A právě mezi takové děti patří i šestiletý Andrew Wiggin, přezdívaný Ender. Jeho bratr Petr se do programu nedostal, jelikož byl moc surový, naopak sestra Valentina byla zase až moc mírná. Ender byl třetí a zatím působil dokonale. Zvládne se ale dětská mysl vypořádat s velkým psychickým tlakem, jenž Endera čeká v Bitevní škole? A pokud se opravdu stane velitelem, dokáže vyhladit celou mimozemskou civilizaci?

Lidské bytosti jsou svobodné, s výjimkou jisté doby, kdy je lidstvo potřebuje. Možná tě lidstvo potřebuje. Abys něco udělal. Myslím, že lidstvo mě potřebuje – abych zjistil, k čemu jsi. Je možné, že budeme provádět ohavnosti, Endere, ale jestli lidstvo přežije, tak jsme byli dobré nástroje. ~str. 62~

Orson Scott Card je americký spisovatel, který dokáže svými vrcholnými díly na čtenáře velmi zapůsobit. Díky této schopnosti se právem stal během osmdesátých let minulého století jedním z předních představitelů fantastického žánru a toto postavení si udržel dodnes. Ve svém životě toho stihl mnoho, byl misionářem mormonské církve, autorem divadelních her a do žánru vstoupil novelou Ender´s Game (1977-nom. Hugo, česky Enderova hra – První setkání/Laser-books 2004) v magazínu Analog.

Enderova hra již od prvních stránek dokazuje, že je ve svém žánru knihou zcela výjimečnou. Nenaleznete v ní žádné zbytečné opisy prostředí ani vědecké pojmy, jejichž význam byste museli dohledávat na internetu. Naopak se čte román velmi lehce, a jak se jednou začtete, již ho nedáte z ruky až do samotného konce. Ale ani pak nebudete mít dost, kniha je totiž příliš krátká.

Do necelých čtyři sta stran dokázal Orson Scott Card vtěsnat silný příběh s psychologickým podtextem, v němž řeší hned několik zásadních témat, jako je manipulace, fanatismus, touha po moci, etika a v malé míře i náboženství. Ovšem nejvíce román vyniká propracovaností charakterů postav. Ačkoliv je Ender malé dítě, kvůli jeho inteligenci je na něj vyvíjen abnormální tlak, jenž se prostě nedá vydržet. Bitevní škola je bojištěm, kde platí právo silnějšího. Ender je sice nejlepší stratég, ale tady se musí postavit starším a silnějším chlapcům. Navíc učitelé se ho neustále snaží izolovat od ostatních, aby ho nic nerozptylovalo od jeho úkolu, a díky tomu je nenáviděn ještě více.

Genialita dětí může někomu připadat až přehnaná, přeci jen jde o děti od šesti let výš, ale na druhou stranu jde o nejinteligentnější děti, které jsou celé dětství sledovány a testovány. Navíc se k tomuto tématu vrací i sám autor hned v předmluvě, která byla do knihy přidána až dodatečně, a vše v ní vysvětluje. Ačkoliv je tato předmluva velmi rozsáhlá, rozhodně za přečtení stojí, tak jako celá kniha. Román Enderova hra je velmi výjimečným dílem a je jedno, zda knihu budete číst v patnácti letech nebo v padesáti.


Enderova hra Enderova hra Orson Scott Card

Lidstvo jen se štěstím odvrátilo zničující útok mimozemské civilizace úlového typu. A protože nejlepší obranou je útok, rozhodlo se pro protiúder. Zatímco se po dlouhou dobu vysílané vesmírné lodě blíží k území nepřítele, program ... více


Komentáře (0)

Přidat komentář