Epištoly českých latiníků

recenze

Výborně sestavená antologie z latinských listů českých humanistů je skutečnou poselkyní ducha: nejen svých autorů, ale také celé epochy.

O jednotlivých pisatelích se můžeme dočíst jak v předmluvě, tak v medailoncích, předřazených každé sérii dopisů. Z nejslavnějších humanistů jsou tu zastoupeni Jan z Rabštejna, Bohuslav Hasištejnský, Augustin Olomoucký, Viktorin Kornel ze Všehrd, Václav Budovec z Budova, Matouš Kolín z Chotěřiny a Karel ze Žerotína. Mezi adresáty se pak objevuje třeba Řehoř Hrubý z Jelení, Erasmus, Justus Lipsius, Konrad Celtis či Chytraeus. Výbor zahrnuje celý český humanismus, počínaje poděbradským obdobím a konče stavovským povstáním.
Kromě klasických dopisů autorka zařadila Rabštejnův Dialogus, Hasištejnův traktát De miseria humana a deník Šimona Proxena ze Sudetu.

Předkládám výbor toho, co mě nejvíc upoutalo v jednotlivých epištolách:
Předně Hasištejnova poznámka, že využívá klasiky píšící o zemědělství (Catona a Varrona) v praxi při řízení hospodářství. To, že se cítí nucen ospravedlňovat své cesty. Prohlášení, že naše doba je tupena na úkor antiky nespravedlivě, a vyzdvižení Šalnberkovy tělesné krásy, dokonalé paměti, bezchybné řeči a laskavosti. Poznámka, že neobjevené rukopisy jsou jeho útočištěm a cení si knih víc než drahokamů. Jeho nevíra v pravost veraikonu, které si Karel IV. přivezl z Říma, neboť císař mu nebyl dostatečnou odbornou autoritou. Tvrzení, že ani v mládí nepřejímal mravy antických lidí, a probírá-li se jejich spisy, chce si jen oživit pracně nabyté vědomosti.
Horlení Tomáše ze Slaného proti novince vykání, jež přece antické literatury neznaly. Oslava knihtisku od Augustina Olomouckého: je to prý božský vynález a měli ho mít už Řekové a Římané, aby tolik jejich děl nepropadlo zkáze. Omluva Šlechty ze Všehrd za neuhlazenost dopisu – byl prý psán na venkově „daleko od knih“ (z toho vyplývá, že zřejmě bylo běžné při psaní nahlížet do knihovny).
Pubertální aktivity hraběte Julia, jejž hlídá chudák Proxenus: přespává mimo dům, přes zákaz objednává meč, na který nemá, vyčítá Proxenovi, že má raději bakaláře Zdenkoslava, nechce se učit a bije pážata. Navíc je zajímavé, jak Proxenus zaznamenává všední věci: hospodářské údaje (ceny za maso, nájem), běžné události (pohřeb u Neviňátek, kolik snědl, jak dlouho kdo spal).
Nářek Jiřího Handsche na to, že je chudý („zvrácené poměry tohoto stárnoucího věku“!) a že Hodějovský stupňuje své nároky na básníky. Collinova zmínka, že vysílá své žáky, aby pátrali po knihách v pozůstalostech a mezi veteší; jeho obava z konkurence jezuitského školství; a přiznání, že tak jako sochař a malíř má svá díla rád, proto žádá nakladatele o vrácení svých neotištěných rukopisů.
Stýskání Budovce z Budova, že v Cařihradě, kde studuje Korán, si připadá mezi všemi barbary izolovaný; směje se jejich geografům a matematikům, kteří neznají "našeho" Ptolemaia a Euklida; a popisuje pohřeb sultánova synka.
Václav Písecký pak zpravuje Řehoře Hrubého z Jelení, že jeho syn Zikmund má nadání pro všechny vědy, takže je třeba spíš mírnit než povzbuzovat jeho horlivost. Nesmí ovšem vycházet z domu bez vychovatele. Petra Píseckého pak léčí z nekritického obdivu vůči Itálii, která prý má mizerné podnebí a vyučuje scholastiku místo pravé filosofie.
Vedle Hasištejna a Proxena na mě nejvíc zapůsobil Karel Starší ze Žerotína, postava již značně barokní upřímností a hloubkou dopisů a zřejmě velmi laskavý člověk (posílá příteli lékaři svého sluhu, chlapce, jejž má rád pro jeho věrnost a skromnost, s horečkou). Lipsiovi se vyznává: „uchvacuješ mě láskou k sobě, kdykoli si [na tvou vlídnost ke mně] vzpomenu“. Není prý dne, kdy by nemyslel na svou milovanou zesnulou ženu, s níž se oženil i z obdivu k ní. A pociťuje rezignovaný strach o ohrožené Čechy: „vlast se dosud úplně nezhroutila, ale klesá, jak se zdá, do zkázy."

Antologie Poselství ducha nám dává nahlédnout do pera předních osobností českého humanismu a poznat jejich starosti, potěšení, humor, obavy i žal. Zároveň je průhledem do literárních dílen této epochy, která si zvláště dávala záležet na dikci.

---

Poselství ducha Bohuslav Hasištejnský

V českém překladu uvádí výbor ukázky z latinských prozaických prací a listů známých i méně známých českých humanistů z let 1459–1621. Vedle prvního úplného překladu Dialogu Jana z Rabštejna, filozofického traktátu O lidské ubohost... více

---

Komentáře (0)

Přidat komentář

---