Havraní spolek: velšská mytologie, tajemství a staré duše v těle mladých
recenze
Havraní spolek (2024) / SuzanneKaždý rok chodí Blue Sargentová na svátek svatého Marka ke kostelu, kde jasnovidkyně vidí duchy těch, kteří v následujícím roce zemřou. Jenže tentokrát spatří ducha i Blue. To znamená, že Gansey do roka zemře a Blue je buď jeho pravá láska, nebo ho zabije. Blue totiž pochází z rodiny jasnovidkyň a už od malička slýchá, že když políbí svou pravou lásku, tak ji tím zabije.
Gansey, bohatý kluk, který chodí na prominentní soukromou školu Aglionby, se pokouší nalézt energetickou linii a tajný hrob velšského krále Glendovera. Domnívá se totiž, že Glendover před staletími nezemřel, ale byl převezen do Ameriky a v hrobce jen spí. A tomu, kdo ho probudí, splní jakékoliv přání.
Na první pohled působí Havraní spolek jako další young adult fantasy o zakázané lásce dvou protikladných charakterů, nenechte se ale mýlit. Maggie Stiefvater ve skutečnosti vytvořila perfektně propracovaný a magický příběh založený na velšské historii a mytologii, s pečlivě vykreslenými, složitými postavami, mistrně vybudovanou atmosférou tajemna a nadpřirozena a napsaný poetickým stylem.
Maggie Stiefvater zručně dávkuje nové informace, záhady a úhly pohledu, takže příběh nepředvídatelně plyne. Děj je natolik bohatý, že jiným autorkám by to vystačilo na celou trilogii (nebo některým klidně i na pentalogii). Z romantiky je tu jen náznak, a ještě ne v té podobě, jak by se dalo očekávat.
Blue i všichni členové Havraního spolku – Gansey, Adam, Ronan i Noah – jsou komplexními a nejednoznačnými postavami. Mají své silné i slabé stránky, obsese i tajemství, což je dělá lidskými, ale zároveň neuvěřitelně zvláštními. Hrdinům je sice šestnáct a sedmnáct, ale klidně by jim mohlo být dvacet, padesát nebo sto.
Řazení série Havraní spolek mezi young adult literaturu je ošidné – typickou fantasy pro dospívající totiž moc nepřipomíná. Na to má příliš poetický styl a komplikované postavy, které do jedné působí jako staré duše v mladých tělech.
Poprvé kniha vyšla pod názvem Havraní bratrstvo: Osudný polibek v roce 2014 u nakladatelství Argo v překladu Pavly Pasekové. Ten byl kreativní a nádherně poetický, takže ve výsledku mi přišel lepší než originál. Druhé vydání se dočkalo nového překladu od Terezy Schlöglové. Styl Maggie Stiefvater je na překlad náročný, takže překladatelce ani trochu nezávidím. Překlad Terezy Schlöglové není vůbec špatný, ale přeci jen je místy trochu kostrbatější, takže čtenářům může bránit v opravdovém ponoření se do příběhu, tajuplné atmosféry a podlehnutí jedinečnému kouzlu Havraního spolku.
Já jsem každopádně nadšená, že se série Havraní spolek po letech ujalo nakladatelství Albatros Media a doufám, že tentokrát v českém překladu vyjdou všechny čtyři díly. Tuhle sérii totiž miluju, takže už jsem ji dočetla střídavě v angličtině a slovenštině, ale jelikož se v ní vyskytuje čím dál víc snových scén, tak není nic lepšího než si ji přečíst v češtině.
Navíc série Havraní spolek je jedinečná, úžasná a určená všem věkovým skupinám, takže si zaslouží, aby u nás konečně vyšla celá a zamilovali se do ní i ostatní čtenáři.
Havraní spolek Maggie Stiefvater
Když se narodíte do rodiny jasnovidců, nese to řadu výhod i zdrcujících břemen. Své o tom ví i šestnáctiletá Blue Sargentová – odmala jí totiž vtloukali do hlavy, že až jednou políbí svou pravou lásku, její vyvolený zemře. A tak s... více