Úvod


Připravuje čtenáře na to, co přijde. Učesává si
šosy, uhlazuje vyjadřovací schopnosti pisatele. Cílem úvodu je nenudit čtenáře,
naopak, nalákat ho na část následující. Mň, mň, mň.



Lať


Tělo sdělení. Podrobné vypsání pozitiv i negativ
předmětu zkoumání. Vyjadřovací schopnosti pisatele by již měly být vytříbeny,
jeho vtip vybuzen k výkonům. Mň, mň, mň.



Závěr


Konečné řešení otázky proč, jak hodně a koho za
předmět zkoumání verbálně nebo fyzicky ztlouci.



Úvod



Smutek veškerého světa je prostřen, vidličky i nože
připraveny, lžíce zůstala v příborníku, abychom nežrali předložené jak ta
dobytčata a tak můžeme začít plakat do talířů. Dokápla první slza. Autor knihy
Léky smutných je relativně mladý. Při běžném ohledání lze směle konstatovat, že
k rakvi to má ještě daleko. Což ovšem neznamená, že by to měla rakev daleko k němu.
Přes relativní mladost se lze do jeho životopisu skutečně začíst. Spolupracoval
na několika dramatizacích a dokumentech pro rozhlas. Sepsal devět larpů a ve spoustě si zahrál. Nyní
připojil k životopisu vydání knihy Léky smutných. Je to muž mnoha konů a
výkonů. Jeho životopis je již nyní obsáhlejší, než životopis mnoha
sedmdesátníků. Berme to s povděkem.



Lať



Kniha vychází z komunity vyznávající hraní larpů (přečtěte si ten odkaz na
Wikipedii už konečně), které kooperuje většinou s fantasy. Epické bitvy, lyrické
léčení vlastních eg (hujahahheleheha, vždy, když si nejsem jistý skloňováním prazvláštních slov, neskryju své rozpaky, prozrazuje mě zběsilý smích mých úst, hujehehahahejeleha), snaha pokořit reálný svět tím vysněným. Proč ne, realita
je šedá a nudná, koně už se sedlají jen jateční pistolí, proč tu chtít být a
vidět. A tak se vesele utíká do světa hobitů, rytířů, osamělých hrdinů a
banditů. Možná je to začátek nového světa, možná lidstvo dospívá do stavu, kdy
si bude moci opravdu už jen hrát, bez práce, jen tvůrčí hraní si. I tak si lze představit ráj a ten přeci hledáme všichni.



Jsou tu dvě postavy. David a Pavla. Milenecký pár,
který začíná zjišťovat, že se něco vytratilo. Pavla tráví večery mimo lože a
Davida jímá hrůza z osamělosti. Z existence bez své vyvolené. Pavla
ovšem Davida nepodvádí s jiným, ale oddává se hypnotikům ve starém hotelu,
ve spánku pak, společně s dalšími třemi kumpány, plení svými rekovními
zásahy svět rytířů a samozvané šlechty. K této skupině se David připojuje.
V závěru se dočkáte předpisové katarze i jemného morálního sdělení. Toliko
děj v kostce.



Kniha na mnoha místech odkazuje k legendám fantasy jako je Narnie, Pán prstenů, World of Warcraft či Pratchett. A tím promlouvá a mluví dnešní dobou, protože Léky smutných, to je kniha téhle doby. Doby, kdy se letí na vlně světů, které zakrývají svět reálný, pro jeho nesmírnou hrůznost a bezcitnost. Láska je marná, ale nekonečně krásná. Líbat se s partnerem je totiž jiné, než když to zkoušíte doma před zrcadlem na sobě.

Tažnou silou knihy je překvapivě láska. Nedá se svítit, nezbavíme se jí. Celou historií se táhne ta rudá nit zamilovaných pohledů a odmítnutých gest a stejně tak v knize Léky smutných se dočkáme něco zhrzenosti a vlahých pohledů upřených do blba. Láska, ač se prakticky vždy změní na prostituci a ponížení, je tím nejhodnotnějším, co ze svých směšných životů dokážeme vytlačit. Zoufalé - měl jsem jí říct, že pro mě znamená všechno, všechno na světě - můžeme pohodlně prohodit za - ještě jednoho mekáče, prosím. Láska je jen zástěrkou a zástěrky jsou tu od toho, aby zastíraly. Lásku nelze prožít ve fyzické rovině. Láska tedy neexistuje. Jen její pocit. A přesto je láska to nejhodnotnější, co z nás kdy může vypadnout. Jsme zoufale smutný živočišný druh. Nejistí, nenávistní, pohrdající, ješitní, vyděšení. Toť lidstvo bez zbytečného nátěru civilizovanosti. Pro jeden úsměv prožívat hodiny tortury. Tohle není svět pro lidi, ale svět pro vězně.

Závěr



Pavel Gotthard sepsal knihu velmi živelně, čtivě,
nenašel jsem v textu hluchých míst. Kniha se špatně odkládala, což je pro
beletrii doslova dar. Smutek života byl díky této knize na dobu čtení
předveden, vyslyšen, uvězněn a popraven. Škoda, že po dočtení se zase probudil
k životu.

Za uši mě při psaní rvali Oxbow.

---

Léky smutných Pavel Gotthard

Také je občas vídáte. Nosí těžké boty na vysokých podrážkách, černé kabáty nebo šaty připomínající předminulé století. Žijí ve zvláštních fantazijních světech, které chrání před svým okolím a jimž rozumí jen oni sami. Davidovi,... více

---

Komentáře (3)

Přidat komentář

---