Hledání Phoebe.

recenze

Znáte Phoebe? Ne? V tom případě se s ní v nejbližší době seznamte, nebudete litovat.

Phoebe na vás zpočátku bude působit možná trochu zvláštně, ale tak sympaticky zvláštně. Nejradši zůstává ve své komfortní zóně, všechno vám řekne přímo, nechodí kolem horké kaše, často se stává, že vám neporozumí, ale nebojí se zeptat, jak to vlastně myslíte a jak se při tom cítíte, aby si udělala analýzu celé situace a poučila se pro příští podobnou interakci. Tahle její strategie je sice pro ni (ale i pro její okolí) namáhavá, ale je to jediný způsob, jak najít své místo na slunci.
Ano, tušíte správně, Phoebe, není obyčejná mladá dívka a prsty v tom má Aspergerům syndrom.

Phoebe si zamilujete pro její bezprostřednost, upřímnost, ale i přehmaty (její i jejího okolí), s nimiž se musí denně potýkat a vyrovnávat. A přes všechno, co jí jde, nebo nejde, na ní nejvíc oceníte její oddanost lidem, na nichž jí záleží. Bethany, její nejlepší a v podstatě jediná kamarádka, o tom ví své.

Hledání Phoebe ale není jen o životě s poruchou autistického spektra, obsahuje i spoustu dalších důležitých témat - hledání sebe sama v dospívání, význam skutečného přátelství (a nutnosti na něm pracovat), vztah s rodiči (včetně velkých názorových neshod a (ne)hledání cesty, jak z toho ven), vztah k víře a ještě něco navíc, ale to si přečtěte sami, prozradila bych vám totiž důležitou čás příběhu.

Jako jasně, je to YA, takže konec je trochu, moc růžový, ale nijak mi to nevadilo, obzvlášť, když jsem si přečetla autorův doslov, kde vysvětluje, že příběh napsal pro svou dceru. Proč? Aby si mohla přečíst o dívce, která má podobné problémy. Jo, Gavin Extence ví, o čem píše. S poruchou autistického spektra má jako rodič zkušenosti.

Phoebe má ráda pravidla. Jenže život se pravidly pokaždé neřídí. Phoebe je na spektru. Nejraději zůstává ve své komfortní zóně, chodí na procházky se psem, píše fantasy a jako každý teenager se snaží přežít školu. To všechno s... více

Komentáře (0)