"Ještě před chvílí tu byly ostrovy. Ostrovy, která znala od svých dětských let. Teď ale nic nevypadalo povědomě. Všechno kolem ní působilo cize, zlověstně."
Když byl zahájen recenzní konkurz na tuto knihu, tak po shlédnutí obálky a přečtení anotace jsem si řekla, že to zkusím. A nelituji. V knihkupectví bych po ní asi neskočila, vzhledem k tomu, že je kniha primárně určena mladším generacím. A to by byla opravdu škoda, protože kniha předčila má očekávání.
"To všechno ale už lidé zapomněli," vypráví dál. "Hlavně ti mladí. Lidé, kteří se sem přistěhovali, si myslí, že jsou to všechno pohádky a staré pověry. Ale my, kteří tu žijeme celé generace a tohle souostroví máme v krvi, jsme vždycky znali pravdu."
Celý příběh je psán z pohledu dvanáctileté Tuvy. I přes její nízký věk to má v hlavě celkem dobře srovnané, nelezla mi na nervy a možná proto se mi kniha četla tak dobře. Tuva se nechová jako klasická dvanáctiletá puberťačka a já si ji oblíbila už na prvních stránkách. Ve škole je outsiderem, nikdo se s ní nekamarádí, všichni jí ignorují. Ale to se jednoho dne změní, poté, co zmizí její spolužák. Stane se to při orientačním závodě v lesích na ostrově. Tuva se spřátelí s Rasmusem, sdílí společné tajemství a snaží se spolu zjistit, co se vůbec stalo.
"Odkudsi z hlubin moře se až na povrch dostane odporný zápach. Ta nechutná kombinace shnilých mořských řas a rozkládajících se chaluh."
Díky většímu řádkování a krátkým kapitolám mi vůbec nepřišlo, že by měla kniha čtyřista stran. Je to psáno lehkou formou, aby se to i mladšímu čtenáři dobře četlo. Žádné složité fráze, nebo zbytečně dlouhá souvětí. Vše je psáno lehce a pochopitelně.
Během chvíle jsem se do příběhu ponořila tak, že i řev papouška mi nevadil. A to se tak často nestává.
"To stvoření nás rychle dohání, ať už se mu snažím ujet sebevíc. Vidím ho, i když vlastně nevidím vůbec nic."
Toto bylo mé první seznámení s těmito autorkami, a já musím říci... Jsem spokojená. Nadmíru. Příběh byl napínavý a měl spád. Nebyly zde popisovány žádné zbytečnosti. To jak autorky popsaly souostroví v podzimu. Tu temnotu, mlhu a chlad. Vše do příběhu perfektně pasovalo, a já, i když nejsem teenager, jsem se ani na chvilku nenudila. Ba naopak, užívala jsem si každou stránku.
Jak jsem již zmínila, kniha je převážně určena mladším generacím, ale dle mého názoru si na chuť přijdou i dospělí jedinci. A pokud máte rádi dobrodružství, tajemství, magii a trochu té mytologie, tak tímto dílem určitě nepohrdnete ani vy.
Hluboký hrob můžu s klidným svědomím doporučit. Je to velmi čtivý příběh, kde přátelství hraje velmi důležitou roli. I když je to první díl ze série, tak příběh byl ukončen, ale dámy Stenů si nechala otevřená vrátka. Proto doufám, že druhý díl na sebe nenechá dlouho čekat. Určitě, bych v této sérii ráda pokračovala dál.
Já tímto děkuji nakladatelství Omega za zaslání recenzního výtisku.
Dítě útesů
Viveca Sten
Nemohu si pomoci a házím zoufalý pohled přes rameno, když vidím cosi následovat člun. Tichý šepot ve vlnách, chladný proud pod hladinou, mnohem rychlejší než já. Nemohu uniknout... Dvanáctiletá Tuva si se svými spolužáky moc neroz... více
Mohla bych se zeptat na přibližnou cenu, prosím? :)