Hodina rovnodennosti

recenze

Nejprve se s vámi musím podělit o to, jak jsem k téhle knize vůbec přišla. Mně to totiž i teď přijde úsměvné. Byla jsem se svým tehdy 18měsíčním synem něco vyřizovat na úřadě a dole tam je knihovna a knihobudka (nebo spíš knihopolička). A já mám takový (zlo)zvyk vždycky zkontrolovat, co tam je. Chlapeček nic nekontroloval, prostě popadl první knížku, co mu přišla pod ručku, a šel. Byl to pohled k nezaplacení, jak si tak důležitě capal s knížkou pro maminku v podpaží. (Na první pokus se moc netrefil, ale chybami se člověk učí a další knihy od něj už byly detektivky.)

Musím přiznat, že když jsem si přečetla anotaci, tak se mi protočily panenky, nezní totiž moc přitažlivě, ale z lásky k synovi jsem si knížku nechala. Ne že by mohl zjistit, kdybych ji poslala dál, ale svědomí by mi to nedovolilo. Mám totiž ještě jednu vlastnost, doteď nevím, jestli dobrou nebo špatnou – nedokážu se zbavit knížky, kterou nemám přečtenou. Co kdyby to byl nečekaný poklad? (A tak mám doma kupu knížek, které jsem doslova zachránila před zpopelněním a které mám v plánu poslat do knihobudky, až si je někdy přečtu, protože jejich stav dle mého mínění není tak špatný, aby musely skončit v kamnech.)

Od této knihy jsem objevení pokladu neočekávala a vůbec se mi do ní nechtělo. Kdyby neměla na obálce hodiny, asi by na té hromadě „co si někdy přečtu a odnesu dalším zájemcům“ ležela ještě několik měsíců až let. Skutečnost, že se mi kniha hodí do čtenářské výzvy, nic nezměnila na mojí (ne)chuti ke čtení, takže přišla na řadu až teď na podzim.

Hned na začátku jsem se dost zasekávala na jménech, koneckonců je to moje první setkání s estonskou literaturou, takže mi chvíli trvalo, než jsem si zvykla. Popis svobodárny, kde hlavní postava bydlela, ve mně na první dobrou vyvolal nostalgickou vzpomínku na moje studia a vysokoškolskou kolej, nicméně pak začaly převažovat vzpomínky na jednu českobudějovickou ubytovnu, kde jsme svého času chtěli trávit dovolenou a ze které jsme vypadli dřív, než jsme se stihli pořádně ubytovat. Asi je zřejmé, že se nejedná o nijak úchvatné vzpomínky, takže to byl další prvek, který mě od čtení spíš odrazoval. Naštěstí ta ubytovna nehraje v příběhu prakticky žádnou roli, takže ve chvíli, kdy Orvi (tak se hlavní hrdinka jmenuje) vypadla na čerstvý vzduch, se moje pocity zázračně zlepšily.

Děj v knize nehledejte. Orvi jde na procházku, potká svého exmanžela Marka, jedou na projížďku, povídají si, druhý den za ní přiběhne extchyně, že se Marek zbláznil, tak jde znovu za ním, aby zjistila, co se stalo, jak se zbláznil. Nemyslím si, že bych těmito několika řádky něco vyzradila, protože o tom ta kniha není.

Kniha je o vztazích, milostných i rodinných, o pocitech, rozhodnutích. Během těch dvou dnů se z Orviných vzpomínek dozvídáme spoustu věcí o jejím životě (a i o životě Marka), o jejích touhách, snech. A o tom ta kniha je.

Nakonec to nebylo tak hrozné, jak jsem se obávala, je to ovšem úplně jiný druh literatury, než běžně čtu, takže to ani teď, několik dnů od přečtení, nedokážu pořádně uchopit. Kniha není napsaná špatně, po nudném úvodu už čtení celkem odsýpalo. Některé události byly překvapivé, některé nepochopitelné (ona je tedy celkem nepochopitelná i ta společnost, společenské poměry, myšlenkové pochody – tedy z pohledu „moderního západního člověka“). Za největší problém – byť osobní – považuji fakt, že ty postavy nechápu. Nechápu Orvi, proč se rozhodovala, jak se rozhodovala, jak jí může stačit život obyčejné dělnice? Já bych asi pošla. Nechápu Sulli. Na jejím místě bych byla ráda, že se Marka zbavila. Tady mi docela chyběl popis Sulliných myšlenek, ale to z pohledu Orvi samozřejmě očekávat nemůžu. Marka jsem se ani pochopit nesnažila, toho bych naopak kopala do zadku nebo fackovala pokaždé, když se objevil.

Hodnotím jako zlatý střed, hlavně proto, že s podobným typem knihy nemám zkušenost. Nenašla jsem nic vyloženě negativního, ani nic vyloženě pozitivního, co by moje hodnocení vychýlilo tam či tam. Číst to znovu určitě nebudu, ale teď už ji můžu s klidným svědomím a vědomím odnést do knihobudky.

Přední estonská spisovatelka se představuje českému čtenáři poprvé svým posledním románem. Zpodobuje v něm mravní a etické problémy sovětského člověka. Pouhé dva dny trvá děj příběhu, ale ze vzpomínek hlavní hrdinky, tovární dělni... více

Komentáře (0)