Holčička jako malovaná

recenze

Příběh slavné poštovní známky vydané roku 1938 jako tehdejší dobročinný projekt je pro většinu dostatečně ilustrován známkou samotnou. Obrázek malé holčičky v náručí prezidenta Tomáše G. Masaryka, tehdy ještě s dovětkem "Měj úctu k duši dítěte" je tak nějak vše, co asi obyčejný člověk potřebuje vědět.

Ovšem příběh tehdy tříleté Evy Neugebauerové byl mnohem spletitější a zajímavější a jeho vrchol opravdu nebyl náhodný snímek prezidenta a dítěte v kroji. Naopak. Ono děvčátko toho prožilo násobně více a shrnuje to barevný nádherně ilustrovaný titul Holčička ze známky. Setkaly se dva osudy a jeden byl tím okamžikem navždy zasažen, ne však strhnut.

Kniha je určena pro mladší čtenáře a přístupnou formou jim přibližuje dvacáté století a dopady velkých dějin na malé lidi žijící v jejich běhu. Malá Eva vyrostla, stala se sokolkou, prožila druhou světovou válku jako dospívající dívka a po jejím skončení se zaradovala ze svobody.

Ta se však rychle změnila v další okovy a mladé žene bylo jasné, že musí odejít. S manželem utekli za hranice, prožili si své v uprchlickém táboře a nakonec dorazili přes oceán do městečka Cedar Rapids v Iowě uprostřed plání, kde začali mladí manželé svůj nový život. To vše ve stínu dějin vlastní země. I když život v USA byl nyní nový a svobodný s mnoha možnostmi, stále se vraceli v myšlenkách k domovu.

A nesli si v sobě těžkou otázku. Kde jsou doma?

Holčička ze známky začíná okamžikem, cvaknutím fotoaparátu ve Žďáru nad Sázavou v roce 1928. Krátký spontánní moment prezidenta a dítěte. Nezůstává však jen u toho a vypráví osud dívky a později ženy zbavené všech iluzí. Eva se rozhodla po únoru 1948 nečekat a odejít. Věděla, že její rozhodnutí je hrou o štěstí a netušila, jestli je právě štěstí na její straně.

I když je text uzpůsoben pro mladší čtenáře, nepůsobil na mě jako na dospělého infantilně ani příliš pestrobarevně. Naopak. Tou nejpřímější cestou popisuje realitu exulantů. I když se může zdát, že si vybrali tu jednodušší cestu než lidé, kteří museli po roce 1948 v republice nedobrovolně zůstat i přes svůj odpor ke komunistickému režimu, není tomu úplně tak. Vytržení z kořenů a nenalézaní těch nových, dlouholetý vnitřní zápas i pocit marnosti počínání, to vše vykresluje autorka ze vzpomínek paní Evy, nyní již paní v letech.

Každou celkem z dvanáct kapitol doprovázejí nádherné ilustrace Renáty Fučíkové. Skládají se pouze z několika barev, pohled na ně je však výbuchem nádhery. Graficky se jedná o jednu z nejpovedenějších knih, jakou jsem za poslední roky držela v ruce. Ilustrace jsou střízlivé, zároveň však naprosto přesné a čtenáři dávají možnost náčrtku reálií z vyprávění, zároveň však nechávají dost prostoru na fantazii.

Příběh života paní Evy Haňkové a obou jejích rodin je úžasným vhledem do života těch, kteří museli odejít před otevřenou hrozbou daleko od domova. Ten však nikdy nepřestali milovat. Kniha není jen jedním ze způsobů, jak dětem a dospívajícím přiblížit realitu 20. století, je to i vyprávění jemné jako natřesený polštářek a bylo velmi příjemné si jej vyslechnout. I přes všechny hrůzy, jaké musela paní Eva s manželem zažít na cestě za vysněným cílem za oceánem.

Nechte si jej povyprávět i vy ať už jste jakkoliv staří.

Příběh, který dokonale ilustruje bláznivé československé 20. století. Co se stalo s děvčátkem v kyjovském kroji, které kdysi zvedl do náruče Tomáš Garrigue Masaryk? A jak se stal ze známky, která tento okamžik zobrazuje, symbol p... více

Komentáře (0)