Hm, Hračkář…
Asi takové byly moje myšlenky po přečtení Mayneovy knihy. Docela pusto, jenom němý úžas. Ještě teď jen stěží hledám slova – a že jich mám většinou na rozdávání. Tohle bylo prostě něco vážně výjimečného.
Ten čarodějův učeň umí sakra dobře psát. Salonní triky měl na hřebík pověsit už dávno. Je evidentní, že Maneovým řemeslem je psané slovo. Děsivé, hrůzu nahánějící, napínavé až do konce.
Sakra!
Hračkář se četl sám. Sice měl krapet pomalejší rozjezd, ono když se zabýváte pár let odloženým případem, nejde všechno šup šup. Každopádně od druhé poloviny má kniha neskutečný spád a já ji přečetla jedním dechem. Nejedla jsem, skoro jsem nepila a jen jsem otáčela stránky. Které plynou rychle, díky kratším kapitolám a svižnému stylu psaní.
Jen mě trochu mrzí, že je Hračkář moje první dostaveníčko s Andrew Maynem a profesorem bioinformatiky Theo Craye. Leč chápu, že je prozrazení zápletky Šelmy pro děj Hračkáře logické, ze Šelmy už takový požitek mít nebudu. V každém případě se na ni ale stejně chystám.
Ale zpátky k našemu profesorovi a jeho případu. Který vůbec vyšetřovat nechtěl. Chtěl se věnovat svému projektu a na předchozí události radši zapomenout. Škoda, že se jeho mozek, extrémně výkonný počítač, nedá jako počítač naformátovat.
Jenže nakonec ho případ mizejících dětí a městské legendy z chudinské čtvrti začne zajímat. Možná tak docela nejde jen o městskou legendu. Možná to není jen povídačka. Co když je Hračkář skutečný? Co když má ty děti na svědomí opravdu on? A proč unáší jen děti z chudých rodin? No, policie na tyto otázky odpovědi hledat nehodlá.
Možná že ale existuje někdo, kdo Hračkáře viděl. Kdysi, před mnoha lety.
Profesor Theo Craye zarputile skládá jednotlivá vodítka k sobě, využívá k tomu nejrůznější neortodoxní metody a zároveň své postupy vysvětluje. To je jedno z velkých plus knihy. Nejenže je děj strhující, navíc je do jisté míry poučný.
A kniha plyne a objevují se psíci ohlodávající dětské kosti a vy se zatajeným dechem a husí kůží čtete. Občas se ohlédnete, jestli někdo nestojí za závěsem a každé zapraskání nebo hluk od sousedů vám přivodí menší infarkt.
Výborná kniha, která toho nabízí ještě daleko víc, než bylo výše řečeno.
Jak jsem psala, Mayne je výborný spisovatel a já se nemůžu dočkat jeho dalších knih. A už teď se těším na Šelmu. I když už vím, o co šlo. Vím totiž, že mě to i tak vtáhne, vyděsí a v mnoha směrech překvapí.
Maynův Hračkář, a Mayne samotný, jsou pro mě zatím nejpovedenější novinkou a překvapením toho roku.
Hračkář
Andrew Mayne
Profesor Theo Cray se kvůli podezřením, která ho obklopila po smrti jeho někdejší studentky, a skandálním spekulacím poté, co byl zabit její vrah, se nemůže vrátit ke svému univerzitnímu výzkumu. Pokouší se tedy začít nový život v... více
