Hříšné dopisy

recenze

Hříšné dopisy (2020) / ZapisnikTerky

Dopisovali jste si s někým? A třeba i s cizincem?

Dopisování je vždycky zajímavé téma. V romantickém románu jsem se s ním asi ještě nesetkala. Nutno podotknout, že to fungovalo skvěle.

Luca byla normální americká dívka. Ovšem po tragédii, kterou jen díky náhodě přežila, se z ní stala neobvyklá žena s agorafobií. Po letech jí přijde dopis od dávného dopisovacího kamaráda Griffina, který kdysi žil v Anglii a se kterým ze dne na den přerušila styky. Zkusí si po letech zase psát a z přátelství se zrodí něco docela nového.

Námět této knihy mě dostal a hned jsem si jí musela půjčit. Moc děkuji, že mě na ni upozornila ve stories @knizni_fanaticka . Dopisy jsou totiž hrozně moc romantické a intimní. Je tomu tak i tady. Musím ale podotknout, že bych uvítala, kdyby to dopisování a flirtování na papíře trvalo trochu dýl. Třeba i s jiným kontaktem – přes e-mail nebo telefon. Moc rychle se to změnilo v klasiku.
Luca i Griff byli oba sympatičtí a protože je kniha psaná z obou jejich pohledů, můžeme jim nahlídnout do hlavy. Bylo mi hrozně líto Lucy, když se nemohla pohnout při svých záchvatech nebo při vzpomínání. Ale obdivovala jsem ji, že se snaží jít pořád dál a bojovat. Griff byl neuvěřitelně milý a podle popisu se mi také líbil . Nesmím zapomenout na Lucy terapeuta, protože ten dodal příběhu další rozměr.
Někomu by se mohla zdát takhle kniha trochu pomalejší, protože do půlky si vlastně čteme samé dopisy a pak na ty dopisy čekáme, ale já si to opravdu užila. A věřte, že lechtivost a nálada těch psaníček je super. Naopak bych opravdu uvítala, kdyby to dopisování vydrželo déle.
Co se mi ale nelíbilo, byl opět překlad. Nemohu si pomoct, ale spousta vět byla hrozně kostrbatá a vyumělkovaná. Takhle prostě lidi nemluví. Nešlo o spisovnost – ta mi nevadí. Ale třeba o větnou skladbu. Kniha se četla dobře, svižně. Ale ty ne úplně dobře postavené věty mě občas rušily.
Závěr byl docela klasika, ale hezky pojatá, takže si tak úplně nestěžuji.

Obálka a grafika: V tomhle jsme na tom asi stejně s @hany_books. Ty obálky si zaslouží víc lásky. A taky víc spojit s příběhem.

Verdikt: Forma by mohla být trochu lepší, ale obsah je vážně povedený. Doporučuji .

Nikdy na něj nezapomenu – na muže, jehož jsem nikdy nepotkala. S Griffinem Quinnem jsem si v dětství psala. Během let jsme se přes stovky dopisů spřátelili, svěřovali si nejhlubší, nejtemnější tajemství a vytvořilo se mezi námi p... více

Komentáře (0)