Husitská doba potřetí

recenze

Na začátku prosince roku 2015 vyšel už třetí díl Husitské epopeje, který se tentokrát opět odehrává v době plné změn, které s sebou války mezi katolíky a kališníky, ale taky mezi radikály a umírněnými stoupenci kalicha přinášely. Pan Vondruška si v prvním díle nastavil laťku, které se úspěšně drží a ani třetí obsáhlá kniha z jeho rukou nepřestane čtenáře bavit.

Stručně k ději. Jako tomu bylo i v předchozích dvou dílech, autor se zaměřuje na osudy všech členů rodiny Prokopů a s rozvahou je propojuje v uvěřitelné míře s historií, jak ji známe ze školy - hlavní postavy se tak často ocitají na významných jednáních, bojují ve velkých bitvách a okusují ze všech stran krutost a poblázněnost tehdejší doby. Knihu stále píší bratři Daniel, kališník, a Petr, katolík a dodávají jí nádech opravdové rodové kroniky. V příběhu pak vystupuje kolem dvaceti postav, příslušníků Prokopova rodu a aby se v jejich vztazích čtenář neztratil, přihodilo nakladatelství (díky, díky) na konec knihy přehledný rodokmen a vztahovou pavučinu tohoto rodu a jeho dvou linií.

Vlastimil Vondruška se s ničím nepáře. Když se ústřední postava dostane vlastní hloupostí do úzkých, jen zřídka ji nemine trest. Otce a syny odděluje různé vyznání, matky se bojí o přežití svých dětí v dobách hladomorů a situace v rozvrácené zemi je bezútěšná. Autor si dává záležet na tom, aby každá z postav, o nichž píše, měla reálné vlastnosti a charakterem se třeba přiblížila čtenářům. Líbí se mi, jak nedokonalé, hříšné a zároveň pokorné jsou postavy Husitské epopeje, jak autor popisuje jejich život a jejich osudy přizpůsobuje všem faktorům a podmínkám doby, o níž píše. O letech, kdy kališníci vítězili, ale také o letech, kdy začali prohrávat. O úpadku radikálních polních vojsk a o příslibech míru spojených s koncilem v Basileji a podporou císaře Zikmunda usilujícího o českou korunu. Každý si v té době chtěl ukrojit kousek štěstí pro svou rodinu a zároveň pomoct věci a přežít, o to víc kniha přitahuje pozornost.

Husitskou epopej jsem si, jako tradičně, vychutnávala po doušcích. Každý večer několik kapitol, někdy i celý jeden rok. Jsem maximálně spokojená se členěním těchto bichlí - každý rok je uveden rozhovorem dvou píšících bratrů a poté se dělí do několika kapitol. Autor umí popsat skvěle jak boj, tak soužití mezi lidmi a běžné každodenní i nevšední starosti. A do všeho nenápadně zapojuje slavná místa a jména, která si pamatujeme z hodin dějepisu. Tu se jeden z členů Prokopova rodu potká s Jiřím z Poděbrad, jindy zase dcera písaře pána z Rožmberka při celkem logické příležitosti obehraje v šachu císaře Zikmunda. Ačkoli se musí brát všechno s lehkým nadhledem, pan Vondruška dokáže na čtenáře zapůsobit dojmem, že takhle se to opravdu stalo. A co víc - nepřidává ani jedné straně, nevyzdvihuje ani kališníky, ani katolíky.

Stejně jako předchozí dva díly, i tento doporučuji. Má zkušenost mi říká, že třetí díly se příliš nedaří. V případě Husitské epopeje tenhle dojem neplatí, naopak, sága uzrává jako víno a já se moc těším, co sklidíme v příštím díle.

Za poskytnutí knihy k recenzi a trpělivost děkuji nakladatelství Moba!

Sedmidílná sága vypráví o událostech slavné i pohnuté doby 15. století v Českém království. Snad žádná jiná historická epocha našich dějin není v obecných představách tak kontroverzní jako právě husitství. Ta doba je pro dějepisné... více

Komentáře (0)