I slovo může být zbraní

recenze

Inkoust, kov a sklo (2019) / MilenneWaver

Vytvoření nového světa nikdy nebylo snazší. Stačí mít pero, knihu a hlavou plnou nápadů, díky kterým je možno svět vytvořit. Přesně tak vznikl i svět, z kterého pochází Elsa. Svět, který ale může během pár dní zaniknout. Když je Elsina matka unesena na Zem, Else nezbývá nic jiného než ji následovat a pokusit se jí najít.
Jenže když konečně dorazí na Zemi nemůže najít ani svou matku, ani knihu, ve které je vytvořený její svět. Musí proto spojit své síly s odhodlanou skriptoložkou, tajemným alchymistou a mechanikem, ke kterému brzy pocítí více než jen přátelství. Podaří se Else a jejím přátelům zachránit její matku a co víc, i celý svět?

Inkoust, kov a sklo je jedna z knih, které na první pohled zaujmou, ať už svou zajímavou obálkou, nebo anotací. Osobně jsem ze začátku úplně nevěděla, co od knihy čekat, žádnou jinou knihu jsem od autorky nečetla, takže jsem vsadila na první dojem a doufala, že se mi kniha bude líbit. No, tentokrát jsem se zmýlila.

Hlavní hrdinkou příběhu je Elsa, dívka, která naprosto dokonale spadá do kategorie Mary Sue postav. Je zkrátka dokonalá. Krásná, chytrá, má talent prakticky na všechno, co jí přijde pod ruku a není možné, aby se někdy mýlila. I když mi obvykle tenhle typ postav nevadí, k Else jsem si zkrátka cestu nenašla. Naštěstí je tu hned několik mnohem lepších vedlejších postav, které jsem si naopak naprosto zamilovala.

Asi tou nejlepší věcí, kterou vám kniha může nabídnout, je její námět. Vytváření nových světů zkombinované se steampunkem? Přesně to zní jako něco, co na trhu doposud chybělo a okamžitě to přiláká zraky čtenářů. Nebo by se tak minimálně stalo, pokud by zpracování téhle knihy bylo lepší.

Zápletka je mírně řečeno hotová katastrofa. Autorka se nijak neobtěžovala s tím, aby pomohla čtenáři ponořit se postupně do příběhu. Namísto toho vás okamžitě zavalí všemožnými neznámými pojmy a akcí, aniž byste vůbec tušili cokoliv o Elsině světě a životě. A děj se bohužel nezlepší ani v průběhu knihy. Co se zpočátku zdálo jako originální se brzy změní na scény plné klišé a velmi předvídatelnou druhou polovinu knihy, jejíž konec nikoho nepřekvapí.

Další věcí, která se Gwendolyn Clare celkem povedla, je i styl psaní. Píše zajímavým způsobem, který se perfektně hodí k době, ve které se kniha odehrává. Kromě toho využívá i zvláštních slovních spojení nebo obratů a některé z hlášek postav jsou zkrátka nezapomenutelné.

Shrnuto a podtrženo, Inkoust, kov a sklo pro mě nakonec bylo velkým zklamáním. Od knihy jsem neměla příliš velká očekávání, ale ani ta zbylá se ve většině případů nesplnila a čtení téhle knihy se mi proto neuvěřitelně táhlo a nebavilo mě. Osobně se ke knize už pravděpodobně nevrátím, stejně tak nemám v plánu vyhledávat druhý díl, ale pokud hledáte nějakou opravdu oddechovou četbu a nevadí vám již dříve zmíněné chyby, měli byste této knize dát šanci. Kdo ví, třeba se vám zalíbí.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Databázi knih a Albatros Media.

Je možné napsat svět se špatným koncem? První díl steampunk-fantasy série Když se propojí konkrétní člověk, konkrétní pero a konkrétní kniha, dokážou vytvářet zcela nové světy. Elsa z jednoho takového pochází. Její matka ho neust... více

Komentáře (0)