Krátká novela vzniknuvší v r. 1943 vybízí čtenáře k zamyšlení, proč Bůh se vším svým milosrdenstvím dopustil holokaust. Dílo bylo sepsáno Ottou Weissem a doplněno obrázky jeho dcery Helgy. Tvorba probíhala během oné mizérie v Terezíně s cílem darovat mamince něco pěkného k narozeninám. O publikování pochopitelně nemohla být ani řeč, o to zajímavější sondu do života židovské komunity v Terezíně se však jedná.
Hlavní postavou tohoto díla je sám Bůh v převtělení za žida Arona Gottesmanna. Do Terezína se vypravil v reakci na žádost silně pobožného pana Taussiga, ten totiž svého Stvořitele poprosil o trochu jídla. Bůh tedy sestoupí z nebes a s hrůzou a výčitkami svědomí sleduje, co se v Terezíně děje.
Novela v žádném případě není tuctovým zachycením hrůz odehrávajících se v koncentračním táboře. Nečekejte apokalyptické záběry na hromady ztuhlých hubených těl ani analýzu denního přídělu jídla obyvatel ghetta. Autor skrze pozorovatele Gottesmanna sleduje chování lidí v souladu s Božím přikázáním a dochází k závěru, že Stvořitel v době útlaku vyvoleného národa upustil od svých zásahů a nechal svět dočasně řídit pouze lidmi. Životní osudy jsou nám přiblíženy velmi citlivě, nikoli snahou šokovat naturalistickými výjevy, ale specifickým náhledem do mezilidských vztahů v Terezíně. Z díla čiší smutek, bezvýchodnost situace a strach. Terezín je líčen jako místo, kde ani Bůh nemá sílu něco ovlivnit.
Jen stěží lze podat celkovou charakteristiku novely. Na své si ale zcela jistě přijde čtenář existencialistické prózy, milovník duchovní literatury i historik bažící po autentické výpovědi svědků jednoho z nejbrutálnějších okamžiků novodobých lidských dějin.
I viděl Bůh, že je to špatné
Otto Weiss
Výjimečné osobní svědectví z terezínského ghetta, které přečkalo válku zazděné na půdě místních kasáren. Novela Otty Weisse I viděl Bůh, že je to špatné je jedinečným literárním počinem a zároveň silným osobním svědectvím histo... více
