Ignis fatuus, Expedice na Šumavě

recenze

Dočteno. Právě..teď!! Sedím, vstřebávám, rozjímám, sklepávám husinu. To je skvělá kniha na rozjímání nad životem, nad přírodou, nad věcmi mezi nebem a zemí. Mám chuť ji hned po dočtení přečíst ještě jednou a utvrdit a přebrat se ve všech pocitech, které všechny ani nedokážu pojmenovat. Kniha ve vás naráz vyvolá celou škálu emocí - strach, úzkos, nevěřícnost, smutek, obavu, naději, pochybnost, bláznovství,...

Vzpomínám si, jak jsem jednou v životě zabloudila v mlze. Už nikdy víc, během chvíle jsem byla vyděšená k smrti. Okamžitě jsem přestávala logicky uvažovat, nastupuje panika a mozek vypíná svou funkci normálního, realistického myšlení. “Šumavská mlha je jako čas. Nikdo a nic jí neuteče.

Expedice Ignis fatuus se skládá z několika vědců, kteří jsou v 70 letech 20 století vyslaní, aby prozkoumali světelná znamení v pohraničí Šumavy. Herman, Gama, Květa, Dušan, Klement, pes Jack. Dokáží tomu přijít na kloub? Zdá se to jako lehký úkol…

V příběhu se střídá vyprávění tady a teď a boj s přírodou a všemi těmi jevy, které střídají ukázky z vyšetřovacího spisu Křemelná. A pak možná ještě působí něco jiného, něco co je asi strašidelnější než pochmurná příroda.

“Urban legends jsme u nás na Šumavě nikdy neměli a mít nebudeme. Lidi to neumí vyslovit, nejde jim to přes pysky ani ze srdce. Tady to vždycky byly a budou babské povídačky.

V zakázaném území kolem šumavské řeky Křemelná se koncem sedmdesátých let začíná probouzet k životu dávná legenda. Pohraniční stráž zde stále častěji hlásí výskyt neznámých světelných jevů. Roste podezření na možné nepřátelské plá... více

Komentáře (0)