Illuminae

recenze

"Netuším, jestli takovou věc vůbec najdeš. Námořní pěšák, jméno James McNulty. Cáklejší než kostel plnej magorů na prachu, ale dobrej chlap."

Dramatický příběh o přežití, ztrátě domova a bezmoci doprovází mimořádně originální grafické zpracování dokumentů, e-mailů, vojenských zpráv a novinových článků.
Píše se rok 2575 a dvě znepřátelené korporace jsou ve válce kvůli planetě, která je stěží něčím víc než obřím kusem kamene pokrytým ledem. Obyvatele o útoku nikdo nevaroval, nikomu na nich nezáleží. Kady je nucená spojit se s bývalým přítelem Ezrou a pod nepřátelskou palbou se snaží dostat k evakuační lodi, která oba dostane do bezpečí. Jenže po celé planetě se šíří zmutovaná epidemie. Úniková flotila se snadno může stát pastí a jejich hrobem.

Tohle byla naprosto úžasná jízda. Zážitek na který se nezapomíná. Už se třepu na druhý díl. Ten musím mít!
Když jsem zaregistrovala, že kniha vychází, tak jsem si říkala, jak by bylo fajn ji dostat do rukou. Nejen, že se mi líbila obálka, která těma barvama září široko daleko, ale lákala mě i z důvodu tloušťky. Miluju tlusté knihy. Když jsem si pak zjistila, že je to scifi, vydává ji CooBoo, tak bylo rozhodnuto. Chci ji!
Díky jedné skvělé dámě jsem ji získala jako recenzní výtisk a ihned, co mi čas dovolil, jsem se pustila do čtení. A víte co? Bylo to naprosto luxusní!

Kady, což je hlavní hrdinka celého příběhu, je normální holka, která stojí před nenormálním problémem. Zachránit x tisíc lidí z děsné lapálie a k tomu neohrozit ani svůj život. Neslučitelné. Příběh je naprosto dokonalý. Jakmile jsem si zvykla na všelijaké krkolomné názvy různých součástek a programů v počítači, tak to bylo pošušňáníčko. Mám takový nějaký neblahý pocit, že se teď nebudu umět do žádné knížky začíst... Po této to bude minimálně těžké.

"Co jsem se doslechla o Koperníku, nemůžu na tebe přestat myslet - tím samozřejmě neruším ten slib, že jestli zas budeš dolejzat, nakopu tě, až z tebe bude soprán, ale musela jsem si zjistit, jestli jsi v pohodě."

Při čtení této tlusté krasavice vám nebude nic chybět. Užijete si vtip, ironii, romantické chvilky, napínavé dění, trochu nějaké té morbidnosti, vraždu... A to vše ve vesmíru. V nekonečnu, v černé díře, kde nic není, kam až oči dohlédnou. Díky mé fantazii jsem se chvílemi přesvědčovala, zda se pořád nacházím tam, kde mám být.

Teď trochu něco k tomu, jakým způsobem je kniha udělaná. Jelikož její grafické zpracování je naprosto jedinečné, nikdy jsem se s ničím podobným nesetkala. Plánky vesmírných plavidel, fotky pasažérů.
Příběh je složen z emailů, z dokumentů, ze zpráv hlasových, kdy na každé stránce jasně poznáte, co právě čtete. Jestli email nebo rozhovor. Některé stránky, kdy probíhala konverzace se systémem Spiro jsou zase černé s bílým písmem... Je to naprosto úchvatné. Já nemám slov a nedokážu vám ani popsat, jak perfektně kniha vypadá. Nejjednodušší je jít do knihkupectví a vzít si ji do ruky. Prolistovat. A zamilovat se.

Jsem nadšená a určitě doporučuji k přečtení vám všem. Může ji číst i holka i kluk, starý nebo mladý. Budete se bavit tím, co se v ději stane, budete se bavit i tím, jak vypadají stránky a věřím, že někdy, tak jako já, se budete divit, jak autoři perfektně dokážou upoutat pozornost.

Bylo to skvělé počtení a já děkuji Albatros media a.s. za poslání recenzního výtisku a pokud si knihu nechcete prohlížet a rovnou ji musíte mít doma, tak si ji můžete objednat přímo tady.

Mějte se krásně,
Daramegan

Dramatický příběh o přežití, ztrátě domova a bezmoci doprovází mimořádně originální grafické zpracování dokumentů, e-mailů, vojenských zpráv a novinových článků. Píše se rok 2575 a korporátní těžební kolonie na planetě Kerenza ... více

Komentáře (0)