Jak byl Fiškus malý a ztratil se

recenze

Fiškuse jsme poznaly s dcerou nedávno a byla to láska na první pohled. Proto když nám přišly další díly, musíme hned ten večer číst. Kniha má málo stran a krásné obrázky a tak máme jeden díl najednou před spaním.

Tento díl je druhý v pořadí, ale tuto sérii můžete číst jak chcete na přeskáčku. Pojednává o tom, když byl ještě Fiškus malý kocourek a ztratil se. Děda Pettson byl smutný, protože byl sám, neměl si s kým povídat a to je jednomu v domě smutno. Se slepicemi se rozhovor vést nedá.

Všimne si toho babička Anderssonová, sousedka a pořídí dědovi malé koťátko. A tak se dozvíme, podle čeho dostal jméno, jak si na sebe zvykali a jak se jednoho dne ztratil a kde vlastně byl a co ho vylekalo.

Při čtení jsme opět zapojily i matematiku, protože na krásných ilustracích je někdy Fiškus na více místech, jak prozkoumává okolí a dá se počítat, kolik toho prozkoumal
(vymyslela dcera sama).

Kniha děti zaujme a určitě je vhodná i na takové to první čtení, protože zvládnou příběh přečíst do konce. Není příliš dlouhý.

Vyprávění o dědovi Pettsonovi a jeho zvláštním kamarádovi - roztomilém mluvícím kocourkovi Fiškusovi Na malém statku žil děda Pettson sám až do té doby, než od hodné sousedky dostal zvláštní dárek, malého neposedného kocourka. Zí... více

Komentáře (0)