"Pozdní vstávání vyhovuje nezávislé mysli, jedinci který odmítá stát se otrokem práce, peněz a ambic," píše Tom Hodgkinson v knize Jak být líný.
A vskutku, jako by charakterizoval mou vlastní povahu.
"Předindustriální pracovní model...vypadal, že lidé byli ochotni pracovat pouze tolik, aby tím pokryli své nezbytné životní náklady... Tento model existuje dodnes u některých svobodných povolání."
Hm, a neměli bychom si vzít z takové společnosti příklad? Vždyť k čemu je to všechno dnešní pachtění, hemžení a spěch? Abychom si v potu tváře vydělali na věci, které zhusta ani nepotřebujeme, spotřebovali jejich užíváním energii, která je čím dál dražší a vzácnější a přitom snad udělali na přírodu haury? Jako že ji nepotřebujeme a její bohatství můžeme ničit a vykořisťovat stále více?
Klasický monolog "úspěšného podnikatele" zní: "Stále si beru půjčky které nesplatím, abych si mohl nakoupit věci co nepotřebuji, a to jen proto abych ohromil svoje sousedy, které nemohu ani cítit."
"Radostný chaos, práce v souladu s ročními obdobími, určování času podle slunce, pestrost, proměnlivost, soběstačnost; to vše nahradila nelítostná, standardizovaná pracovní morálka, jejíž následky neseme dodnes."
Ano, souhlasím. Vždyť nebývale vysoký nárůst civilizačních nemocí, stresu, hluku, znečištění životního prostředí kromě výše zmíněného i chemikáliemi - to vše tu ještě před dvěma stoletími nebylo. A jak se tomu všemu bráníme? Nejlépe polykáním pilulek, spreji proti kašli a alergii - tedy ničím nežli další chemií!
A toto vše rozebírá autor hned na prvních 30 stránkách knihy.
Dále se už dílo stává spíše chytrým návodem jedinců, kteří dovedli vyzrát na systém a obejít se bez zbytečností. Provádí čtenáře od procitnutí a ranních dřímot, přes vstanutí (sic!), polední únavy, odpoledních pauz na drink, siestu, procházek atp. do večera a pozdní noci. Zkrátka - jak prolenošit den (a noc), aniž by někomu vznikla viditelná škoda a navíc - jak si to celé užít.
Lenošení jako životní náplň a cesta; být lenochem je hrdý statut. Otevřou se nám tím zcela nové obzory, zjistíme třeba kdo ze známých a ceněných osobností byl taktéž lenochem (a jsou to zajímavé poznatky!), zjistíme co si myslí tuláci a bezdomovci o svém životě, odkryjeme význam rybaření coby tiché meditace a splynutí s vodou, kdy chytit rybu není zdaleka cílem, nýbrž jen malým bonusem k tomu...
"...pravá zahálka spočívá v naprosté zodpovědnosti a svoboda pramení z naprosté nezávislosti."
"Lenoch je myslitel a snílek a je divoce nezávislý."
Ano. Tahle kniha je skutečným MANUÁLEM pro (nejen začínající) lenochy. Sám si z ní odnáším několik cenných rad.
Autor se podrobně zabývá také rituálem pití čaje; obdivuje Číňany a Japonce, kteří tento obřad dovedli k naprosté dokonalosti a udělali z chvíle pohody něco více, přímo cestu k osvícení.
"Stejně jako mnoho jiných vynálezů, jež činí život lepším, byl čaj objeven v okamžiku ryzí nečinnosti...čínský bylinkář Shen Nong seděl pod stromem a zíral do dálky, když se do šálku s vařící vodou, který stál před ním, snesl lístek z divokého čajového keře..."
Podobně opěvuje autor další formu nicnedělání: chůzi.
"Chodec je nejvyšší a nejmocnější způsob bytí; prochází se pro radost, pozoruje, ale nevměšuje se, nespěchá, spokojí se pouze se společností své vlastní mysli, ve své moudrosti a veselosti se, podoben bohu, nevšímavě potuluje. Je svobodný."
I smysl pouhého sedění u okna a civění přes ně ven nám začíná být jasný. Jistá paní J.K.R. takhle zírala z jedoucícího vlaku a po chvíli ji napadlo, že napíše Harryho Pottera... I Bram Stoker byl autorem jen jediného příběhu, který si ale vyprávíme dodnes. Jeho Dracula se stal zakladatelem celého nového žánru literatury.
Když se nad tím zamýšlím, vskutku i mně ty nejlepší nápady přišly během lenošení. A už dlouho střídám krátké doby intenzívní činnosti - nechci říci práce - s dlouhými pauzami odpočinku, přičemž mé příjmy jsou vyšší nežli za dlouhé měsíce a roky strávené v nudném a únavném pracovním procesu.
Takový Mendělejev objevil systém tabulky prvků během dřímoty u plápolajícího krbu. Ford zase chodil s rukama v kapsách - za mých učňovských let to bylo znakem lenosti. Edison sedával hodiny ve zcela temné a od vnějších vlivů izolované místnosti. A příkladů by se nahledalo! Všichni to byli známí jako úspěšní a činorodí lidé...jejich úspěch byl tedy v tajemství řízené lenosti.
A ten je vlastním smyslem této knihy - tedy naučit tomu i nás.
Jak být líný
Tom Hodgkinson
Když vás ráno budík vytrhne ze spánku, máte pocit, že byste nejraději zůstali zachumlaní v teplé posteli, četli si knížku, usrkávali šálek kávy a celý den jen tak lenošili? Tom Hodgkinson si to nepřeje, on to dělá. Od tohoto milov... více
