Bizarropolis je antologie 13 povídek českých autorů + jedné bonusové od zakladatele žánru bizarro fiction Carltona Mellicka III.
Líbivost jednotlivých povídek se bude hodně lišit v závislosti na tom, co od bizarra očekáváte jako čtenář. Antologie obecně čelí problému, že každý autor přistupuje k danému žánru odlišně - samotný žánr bizarro fiction navíc nelze jednoznačně definovat, neboť "bizarro je to, co se za bizarro vydává", jak píše ve skvělém úvodu Milan Žáček.
V mých očích používají autoři vesměs spíše mellickovské pojetí, tedy zasazení příběhů do reálného světa, obohaceného o nějaký ten bizarní prvek nebo entitu - výsledný mix je však pochopitelný, dobře se čte a hlavně je ztřeštěný a zábavný. Oproti Mellickovi se ale v Bizarropolisu rozhodně vyskytuje méně sexu a brutality (což jsou dva aspekty, se kterými osobně problém nemám :-) ), na své si tedy přijdou i čtenáři, kteří s tímto žánrem nemají zkušenost a zároveň jsou v těchto ohledech spíše konzervativnější.
K nejlepším povídkám řadím Bimbilárium strýčka Bobana Karla Doležala, Legendu o truchlivém mořském bohu Petra Bočka, Smrt je důsledkem života Tomáše Martona a O šperháku, pendreku, injekci a doporučeném psaní Romana Bílka. Společně s hororovou jednohubkou Zub za zub Jiřího Sivoka řadím tato díla k vrcholům antologie.
Spokojen jsem byl i s povídkami Trpaslík Michaely Kubíčkové, Adresát nezastižen Viléma Koubka a Brýle Pandaemonia Petra Stančíka. Spolu s bonusovou Mellickovou povídkou Lízomanie patří tito zástupci k povídkám, kterým nemám co vytknout, ale které mě neposadily na zadek.
Nevyužitý potenciál pak vidím v povídkách Krev ve městě Ivana Adamoviče a K jádru věci Ondřeje Doležala. V prvním případě mě zklamala pointa, kterou jsem čekal údernější, a celkově bych se povídku zkrátil, druhý titul mě sice rovněž zaujal, ale čtenářsky bohužel umořil dlouhými monology, po kterých se mi konec zdál skoro až uspěchaný. Pointa mi přišla vlažná i v Muži v bedně Martina Nováka, jinak se mi povídka líbila.
Nejméně mě zaujaly příspěvky Xerodotha Sigmiuse a e. corchého - O čem sní imagináti a Půlnoční motorest splněných přání. První případ disponuje sice krásným květnatým jazykem, ovšem kvůli němu jsem se v povídce hůře orientoval - své kvality však má; druhý příspěvek ale ve mě bohužel nezanechal vůbec nic - zde vidím problém v jisté rozvláčnosti. Pointu si u této povídky navíc ani nedokážu vybavit.
Verdikt:
Vzato kolem a kolem, Bizarropolis je povedený počin plný povídek, které mě ve většině případů bavily. Obálka Eda Mironiuka je správně ujetá a štědrá sazba Carcosy zajišťuje čtenáři příjemný zážitek - místy čtenář narazí na překlep, nejde ale o častý jev. Povídky jsou dějově a někdy i jazykově rozmanité, ne všechny se mi však líbily natolik, abych mohl této antologii udělit s čistým svědomím pět hvězd.
Z hlediska české literatury (a především české fantastiky) se bezesporu jedná o významný milník, na který v budoucnu doufám navážou další, podobně originální díla. Čeští autoři totiž mají v oblasti bizarra rozhodně co říct.
Pokud tedy nemáte s bizarrem zkušenost, rozhodně po této knize sáhněte. A pokud ji máte, tak taky. :-)
Bizarropolis
* antologie
Antologie nespoutané fantastiky – česká odpověď na bizarro fiction, americký undergroundový fenomén posledních let. Přijměte pozvání do podivuhodného města, které tepe neotřelými nápady a výstředními vizemi, kde se snoubí vysok... více
