Jak můžeme být tak slepí?

recenze

Děti na zabití (2001) / Elion

Uf, tak tohle bylo silný kafe. Řadím se mezi ty, co dokážou číst téměř o všem a sice si nad tím popláču, vyvztekám, mám chuť někomu pár facek vrazit, vždy vím, že je to jen papír. Proto mě o to víc bolí životní příběhy. Příběhy, které se skutečně staly a nikdo už je nesmaže, nikdo už nezakryje šrámy, které má člověk na duši nebo na těle.
Tohle je jeden z těch příběhů. Příběh o dvou dětech, které přišli o matku a jejich otec, aby se o ně měl kdo postarat, se znovu oženil. Bohužel nevlastní matka je nenáviděla a snažila se jich všemožně zbavit. Nejdříve se je snažila udat po příbuzných a když to nevyšlo, namluvila svému nevzdělanému muži, že jsou nakažení nemocí, co měla jejich matka a musí se držet v izolaci. Ale jaké… Taková zvěrstva páchaná na dětech, to je něco nepředstavitelného. Jak může být někdo tak moc krutý k těm bezbranným bytostem?
Přijít záchrana o pár dní později, už by přišla pozdě. Je to silná kniha, vůbec se nečte lehce. Celou dobu máte pocit, že to nemůže být pravda. Že tohle snad ani není možné. Jenže pak si uvědomíte, že to možné je, že lidi se takhle chovat dokáží.
Pokaždé říkám, že knihy, které vypráví těžké příběhy, by se měli číst právě proto, aby si lidi uvědomili, co se děje a nebyli slepí vůči okolí.

Skutečný příběh dětí, které neměly přežít Autentický příběh o týrání dětí je inspirován případy, které byly soustředěny v záznamech pracovníků Fondu ohrožených dětí. Autorka líčí vlastní životní příběh sirotka, vychovávaného ... více

Komentáře (0)