Jak se píší dějiny?

recenze

Toto je další z knih, kterou jsem si měla přečíst pro školní potřebu. Musím však říci, že mě velice překvapilo, že se celá kniha dá promítnout i do našeho každodenního života. Autor se zabývá tím, jak se dívali naši předkové ve starověku na historii. Myslím si, že je kniha napsaná velice dobře, protože dnešního čtenáře donutí přemýšlet nad tím, zda se dostatečně zabývá tím, kdo byli jeho předkové. Popřípadě si klást otázky, co by se dalo změnit a jak.

Hodně lidí se zabývá hlavně současností a budoucností, ale vůbec nemyslí na minulost. Přitom ta nám přináší ponaučení, abychom neopakovali chyby, které jsme již několikrát udělali. Měli bychom se nad tímto zamyslet. Věřím tomu, že se současnou situací můžeme hodně zahýbat a změnit ji k lepšímu.

V knize nepočítejte s žádným příběhem, jedná se o faktografii starověkého dějepisectví. Dozvíte se, kde se začali dějepisem jako první zabývat. Jak to dělali. Jak datovali. Kniha je rozdělena do několika kapitol: Mezopotámie, Egypt, Řecko a Řím. Poslední kapitola se týká náboženského dějepisectví.

Knihu hodně oceňuji za to, že v sobě ukrývá hluboké ponaučení. Nicméně musím říci, že se mi hodně špatně četla, protože celkem často byla prolnuta latinskými názvy, kterým jsem nerozuměla (to je moje chyba, autor za to nemůže). Jazyk v knize je již celkem historický a musíme se smířit s přeházeným slovosledem. To je ale asi tak vše, co bych jí vytkla. Pokud bychom se chtěli danou problematikou zabývat dále, najdeme téměř na každé stránce rozsáhlý poznámkový aparát se zdroji na použitou literaturu, se kterou autor pracoval.

Knihu mohu vřele doporučit těm, kteří se rádi zabývají historií, ale zároveň i těm, kteří chtějí zjistit, jak se poučit z historických chyb nejen svých, ale i celého lidstva.

Dobiášovo "Dějepisectví starověké" je součástí třísvazkových dějin dějepisectví, které ve třicátých a čtyřicátých letech vydal Historický klub. V publikaci se zabývá nejstarší historiografií od jejího vzniku až do konce římské říš... více

Komentáře (0)