Jak to s tou Alenkou vlastně bylo?

recenze

Šepotání (2015) / lapetitedeny

Napadlo vás někdy, jak žila Alenka poté, co se vrátila z Říše divů? A. G. Howard se nad tím zamyslela a o své nápady se rozhodla podělit formou knihy, která vypráví o návratu jednoho z jejích potomků do kouzelné Říše divů. Ženy z Alenčiny rodové linie jsou totiž proklety za problémy, které Alenka v Říši divů napáchala. Slyší mluvit hmyz a květiny, kvůli čemuž je Allysina matka zavřená do psychiatrické léčebny, její babička vyskočila z okna, protože tvrdila, že umí lítat, ale neuměla a tak. Allyssa ale nevěří, že by cokoliv z toho mohla být pravda a domnívá se, že její matka je prostě šílená. Stejně jako ona. A to je to, čeho se bojí – že nakonec její stav bude tak zlý, jako její. Jenže potom se začnou dít divné věci, její matku chtějí poslat na elektrošoky a jedinou její šancí je uvěřit v Říši divů, najít králičí noru a vypravit se napravit Alenčiny chyby a tím zachránit svou matku, sebe i své potomstvo před příšerným prokletím. Nedopatřením se spolu s ní do Říše divů dostane i její kamarád a tajná láska Zach. Společně musí čelit Říši divů, která vůbec není tak nevinná, jak se domnívali. Allyse ale nepomáhá jen Zach, nýbrž i Morfeus, podsvětník, který ji v dětství navštěvoval ve snech a je to právě on, kdo jí pomohl dostat se do jeho říše. Otázkou je, jestli jsou jeho úmysly skutečně takové, jak tvrdí.

„Většinou svůj blud ignoruju. Navíc jsou ty rozhovory většinou jen snůškou nahodilých nesmyslů ve víru chraplavého bzučení, jako když špatně vyladíte rádio. Už to beru jen jako zvukovou kulisu, ale občas se někdo ozve hlasitěji než ostatní a řekne něco trefného, osobního nebo důležitého a já ztratím půdu pod nohama. Takže pokud chci spát nebo se zabývat psychicky náročnou činností, bez iPodu se neobejdu.“

Dost možná se vám po pár stranách začne zdát, že je to strašně divně napsané a nebude vám to úplně sedět. Taky je tu velká pravděpodobnost, že se budete místy hrozně ztrácet a nechápat, co se vlastně děje. Tedy alespoň já to tak měla. Divnost stylu psaní buď časem odezněla anebo já si na ni jen přivykla a už mi to tak ani nepřišlo, bohužel ztrácela jsem se pořád. Některé pasáže jsem mohla číst třikrát, ale stejnak jsem pořádně nepochopila, co se vlastně děje. Bylo to poněkud zmatečné. Stejně tak jsem měla hroznej problém představit si třeba jen oblečení, které Allysa popisovala. Ovšem až na tohle se to čte dobře a ačkoliv se na první pohled kniha může zdát celkem tlustá, utíká strašně rychle a než se nadějete, jste na konci. Navíc mi přijde, že autorčin styl se postupem knihy vyvíjel a tak třeba v pokračování ubude i na té zmatečnosti, upřímně v to doufám.

Děj byl místy předvídatelný a místy zase ne, rozhodně mi ale nedělá problém označit ho za nápaditý. Technicky vzato se pořád něco dělo, takže jste se nenudili. Mile mě potěšil i fakt, že onen milostný trojúhelník, o kterém jsem v souvislosti s knihou tolik slyšela, byl zpracován trochu jinak, než je zvykem a vůbec mě nerozčiloval, což je co říct. Trochu mě trápí, že autorka to ukončila tak uzavřeně a přitom následují ještě dva další díly – mám strach, aby to nebylo jen zbytečné a nepovedené natahování série, ale tak uvidíme. Navíc uzavřeným koncem čtenáře úplně obírá o tu nervozitu a nedočkavost na pokračování.

„Říše divů a pořádek? Tato dvě slova by nikdy neměla stát v jedné větě.“

Řekla bych, že postavám chyběl jakýsi charakter a podstata, kvůli kterým byste si je dokázali zamilovat. Ačkoliv žádná z postav nebyla nesympatická, k žádné z nich jsem si nějak nemohla vytvořit vztah. Jedinou výjimkou je tedy Morfeus, který mě už od začátku tak nějak přitahoval, možná právě tím, že působil jako trochu komplikovanější osobnost, ale i u něj jsem neustále byla na vážkách, jestli ho teda mám ráda anebo ne. Až na konci jsem na to přišla – je vážně neuvěřitelně boží, sakra! Hrozně jsem se těšila na kočku Šklíbu a kloboučníka, ale ti se tam bohužel jen tak mihli, no, třeba v dalším díle budou mít víc prostoru.

Shrnula bych to tak, že Šepotání má skvělý a originální nápad a ačkoliv si myslím, že by se tohle téma dalo zpracovat ještě o něco málo lépe, i tohle je povedené. Dle mého spadá do kategorie lehce nadprůměrného čtení, které na nějakou chvíli zabaví a pokud máte tenhle typ knih rádi, rozhodně vám ho mohu doporučit. Sama jsem zvědavá, jak se povede pokračování, a doufám, že mě autorka překvapí a bude dobré, alespoň jako tenhle díl. Kniha ode mě získává tři a půl hvězdičky.

Deny-el-Infian.blogspot.cz

Alyssa slyší šepotání květin a hmyzu, je to dar, který připravil o rozum už její matku. Pocházejí totiž z rodiny Aleny Liddelové, lépe známé coby Alenky z Říše divů, skutečné inspirace Lewise Carrolla, podle níž stvořil svůj prosl... více

Komentáře (0)