Jaké to je být jiná?

recenze

Knih o autismu postupně přibývá. Z mého úhlu pohledu je to jen dobře. Lidé by se měli o dětech i dospělých, kteří poruchu autistického spektra mají, dozvědět více informací a pochopit je. Knih o Aspergerově syndromě je však již méně. Jediná kniha, kterou jsem četla a byla o něm byla zmínka, byla Řvi potichu, brácho od Ivony Březinové. Knihu, kterou držím v ruce, však napsala německá autorka Daniela Schreiter, která mi již zmiňovaného Aspergera.

Autismus není žádná módní diagnóza, Aspergerův syndrom není žádný „lehký autismus“. A aspíci nejsou žádnou formou nerdů. To všechno diagnózu zlehčuje a znehodnocuje a ukazuje, jak málo je společnost informována o autistickém spektru. Existuje podstatně víc možností než kývající se, stažené dítě a programátor, který se vyhýbá kontaktu. Jasně, šuplíky jsou samozřejmě jednodušší. Ale proč by měla být jednodušší cesta ta správná? (str. 152)

Bohužel i já jsem patřila mezi neinformované, kteří si mysleli, že tato diagnóza je „lehčí“ autismus. Po přečtení komiksu jsem svůj názor razantně otočila. Autorka v knize ukázala, jak ona prožívá svůj autismus. Co jí vadí? Co má ráda? Čeho se bojí? V čem je dobrá? Otevřeně také mluví o tom, co se stane, když je pod tlakem a dojde k přetížení jejího organismu.

V době, kdy Daniela Schreiter vyrůstala, byl výzkum autismu v začátcích a nikdo neměl o Aspergerově syndromu velké ponětí. Mezi dětmi nebyla moc oblíbená, nerozuměla vtipům, spolužákům, ve škole byla sice chytrá, ale mezi kolektiv nezapadla. Volný čas trávila raději sama.

Komiks je psán velmi čtivou formou. Působí vtipně a vesele, přesto však dané téma je vážné a vede k zamyšlení, jak vnímáme lidi v našem okolí, kteří se chovají jinak a svým jednáním vybočují ze zažitých společenských norem.

Obrázky v knize jsou převážně černobílé. Ze začátku však byly v barvě. Má to svůj účel, to poznáte už ze samého názvu titulu. Autorka má navíc ilustrace krásné, takže se na ně dívá hezky v obou variantách. Ta černobílá ale působí více dramaticky. Jinakost autorka ukázala v obrázcích jí samotné s tykadly.

Lidé s Aspergerovým syndromem mají často pocit, že přistáli na špatné planetě. Proto má také tato forma autismu někdy přezdívku Syndrom nesprávné planety. To je dost výstižné. Většinou si opravdu připadám jako mimozemský návštěvník, který se pokouší řadou pokusů a omylů reagovat na způsoby, jak se lidé chovají. (Str. 8)

Kniha byla nejen poučná, ale i čtivá a místy vtipná. Autorka ukázala, jaké může mít autista potíže. Ale zároveň dodává, že neexistuje TEN autista. Každý je jiný.

Stínka může pomoci nejen samotným autistům, ale také jejich příbuzným a přátelům k pochopení některých situací. Titul také ocení ti, kteří se o autismus zajímají, například pro pedagogy, psychology a další.

Mnozí lidé, kterým jsem řekla o svém autismu, byli zpočátku velmi překvapení. Spojovali s tímto pojmem v první řade určité filmové postavy, vysoce nadané, ale sociálně méně obdařené lidi, anebo klišé o kývajícím se dítěti, které n... více

Komentáře (0)