Sofie měla v kryogenní fázi být jen jeden rok, než se plně otestuje lék na její dosud nevyléčitelnou nemoc. Místo toho se ale probouzí do úplně jiného světa o sto šedesát let později a nemá nic. Rodinu, přátele, dům, práci… Ava pracuje na novém modelu bioroidů a přemýšlí, jak je více dostat do života každého člověka. Sofie se zdá být perfektní pokusný králík, a tak se u ní jednoho dne objevuje Ichiro. Má ji začlenit do společnosti, jenže Sofie má svou hlavu a nehodlá být někým kontrolována. I když tento svět vůbec nezná, rozhodne se prozkoumat a dokázat svou pravdu.
„(…) jedna věc se nezmění nikdy. Lidé samotní."
Tahle knížka mě tak bavila! Sci-fi normálně nečtu, ale asi začnu trochu víc, protože poslední dobou narážím na samé dobré kousky. Sofii jsem fandila z celé knihy nejvíce. Z lítosti, kterou jsem k ní původně cítila, se vyklubal obdiv a respekt a fakt jsem si přála, aby dosáhla svého. Ichira jsem nejdříve nemohla vystát, ale dělal, co musel a postupně jsem si ho oblíbila. Líbilo se mi, jak se jej Sofie pokoušela změnit, aby byl více lidský (a on pak opravdu byl
Vypůjčený čas Zuzana Strachotová
Co dělá člověka člověkem? Sofie Adlerová ztratila doslova vše. Svět, který znala. Lidi, které milovala. Dokonce i vlastní identitu. Namísto půl roku strávila v kryogenní stázi víc než sto šedesát let. Střet s realitou je devastují... více