Je slavná Mona Lisa skutečně pravá?

recenze

Noční brána (2022) / Suzanne

Kriminalista Enzo Mcleod už je sice v důchodu, ale ve Francii řádí pandemie koronaviru a on je požádán, aby se podíval na místo činu, kde bouřka odhalila hrob zavražděného vojáka z 2. světové války. Jenže Enzo se připlete k další a tentokrát zcela současné vraždě, protože v nedalekém domě je nalezen podřezaný obchodník s uměním. Je možné, že spolu dva zločiny, které dělí desítky let, souvisí?

Enzo vyšetřuje vraždu obchodníka s uměním Émila Narcisse a snaží se přijít na to, co se stalo za války, že důstojník Wehrmachtu skončil zastřelený a tajně pohřbený na francouzském venkově. S tím se prolíná vyprávění staré paní o Georgette Pignalové, kterou za 2. světové války generál de Gaull pověřil, aby před nacisty ochránila slavnou Monu Lisu. Nechybí deníkové záznamy právě onoho záhadně zavražděného nacisty ani příběh muže, který je podezřelý ze současné vraždy Émila Narcisse a prchá před spravedlností.

V Noční bráně nechybí několik vzájemně propletených dějových linek, spousta zvratů, překvapení, nebezpečí ani trocha akce a romantiky. Noční brána přináší v základě příběh o ženské síle, zradě a nejslavnějším obraze na světě, kterým je Mona Lisa. Vyprávění se klene přes celou Evropu od skotských Hebrid, přes Francii až po Německo i v čase od současnosti až do dob 2. světové války. Peter May umí psát, což dokazuje zvlášť v té historické lince. Jako vždycky má perfektně nastudované reálie a dokáže před čtenářem nenásilně a plasticky vykreslit jiné prostředí i doby dávno minulé.

Tentokrát ale životněji působí příběh z období 2. světové války než Enzovo vyšetřování v současnosti. Vraha jsem sice neodhalila, ale musím se přiznat, že ono dramatické finále, v němž nechybí ani úmrtí, mě zrovna nenadchlo. Také pandemie koronaviru tu není pořádně popsána a zachycena, protože z tohohle nedávného období plného paranoie, strachu, izolace a omezení se dalo vytěžit mnohem víc.

Noční brána podle mě není tak čtivá, chytlavá a návyková jako většina předchozích dílů Akta Enzo. Vinu na tom nese právě roztříštěnost vyprávění. Jako kdyby Peter May mezi řádky dával najevo, že Enzo je definitivně na odchodu ze scény, takže jemu samotnému a vyšetřování v současnosti věnoval poměrně málo prostoru a mnohem víc se soustředil na vedlejší linky a postavy.

Detektivní série Akta Enzo byla původně šestidílná, ale Peter May v lockdownu dopsal právě tento nečekaný sedmý díl s názvem Noční brána, který se odehrává devět let po závěru šestého dílu Nezvratné alibi. Suma sumárum jednalo se o příjemné setkání s Enzem a bylo milé nahlédnout do jeho života s odstupem pár let. Nicméně se po dočtení Noční brány dá říct, že by Peter May měl Enzovi konečně dopřát zasloužený odpočinek a nechat ho užívat si rodinného života.

Enzo Macleod se vrací vyřešit dvě vraždy, které od sebe dělí celých sedmdesát let. V ospalé francouzské vísce vytrhnou kořeny vyvráceného stromu ze země mrtvolu muže s prostřelenou hlavou. O týden později je v nedalekém domě c... více

Komentáře (0)