Jeden rok

recenze

Běžně se říká, že člověk, který je po smrti, již došel klidu, ale je tomu skutečně tak? Ema a její přátelé jsou živým důkazem, že není. Posmrtný život je pot, krev, slzy a pořádná dřina, sbíráním duší a vyprovázením zbloudilých "ovcí" na onen svět nevyjímaje. Ruiny, do kterých nás hrdinka zavede, žijí společně se svými obyvateli podle svých vlastních pravidel a my jsme vybízeni k tomu, abychom Emu na její cestě doprovázeli.
Kniha mne upoutala neotřelým námětem, přesto jsem již po pár stránkách pochopila, že nebudu autorčina cílová skupina. Proto bych uvedla pár věcí, které mne jako čtenáře young adult žánru neuspokojily. Autorka zmlsala mé chuťové pohárky tématem posmrtného života, ale v tomto jsem se dočkala zklamání. Podle mého autorka dostatečně nevyužila potenciál posmrtného života a všeho kolem něj a spíše než sběrači duší (smrtek) se zabývala jinou (velmi známou) skupinou nadpřirozených bytostí. Dále bych pak autorce vytkla věkovou kategorii hlavní hrdinky i vedlejších postav. Místo pětadvaceti let bych Emě řekla (podle chování ) takových čtrnáct a jejím přátelům zrovna tak. Ve chvílích, kdy Ema nadává na náctileté puberťáky si říkám "odříkaného chleba největší krajíc". Nějak mi prostě nejde pochopit ženu ve věku pětadvaceti let (pět set let po smrti), která se chová jako někdo, kdo má brzy vyjít základní školu. Z důvodu, který jsem již uvedla (a to , že již nejsem cílovou skupinou autorky), nemám potřebu vyhlížet další knihy, které by údajně na Jeden rok měly navazovat.
Přesto věřím, že náctileté dušičky kniha plně uspokojí, neboť v příběhu nechybí jak nějaká ta předehra na love story, tak ani kousavé sarkastické poznámky, či jiné ironické postřehy.

Myslíte si, že po smrti dojdete klidu? Ne, když budete mít smůlu. Já ji měla. Překvapivě. Místo odpočinku jsem se dočkala bandy vyšinutých smrtek, které si svůj čas mezi sbíráním duší krátí vztahovými peripetiemi, za něž by se nem... více

Komentáře (0)