Jeden snímek za tisíc slov

recenze

Sto – naše rodinné album (2018) 5 z 5 / katy238
Sto – naše rodinné album

Stoletá kronika výběru fotografií české tiskové kanceláře není čtení na týdny nebo měsíce a pokud budete hlavně číst a nad ničím se nepozastavovat, nemáte za vcelku krátkou chvíli co v knize dělat. Pokud ale na sebe necháte vybrané snímky působit a propojíte si je i s komentáři u nich, máte šanci zažít velmi zajímavou cestu stoletím. I s výhledem do dalších let.

Červená kniha většího formátu nabízí po krátkém úvodu vstup do souboru sta po sobě jdoucích fotografií od roku 1918 do nedávného roku 2018. Začíná květinami obklopeným Tomášem G. Masarykem a končí Milošem Zemanem, jak jej odvádí z volební místnosti po známém incidentu. I když se teď může zdát, že je kniha veskrze politicky laděná, není to pravda. Jednotlivé fotografie, každá na dvoustraně ikonická pro uvedený rok, pouze ilustrují událost nebo moment typický pro onu dobu. Nejedná se o provokaci, jen o záznam.

A každý takový záznam má na dvoustranně komentář. Hudebníci, spisovatelé, umělci, historici, vědci, filmaři, ti všichni se krátce vyjádřili k atmosféře fotografie i době, jakou zastupuje. Procházíte s nimi století radosti i zmaru, výšin i pádů, naděje, na kterou najely tanky. Ale opravdu se nejedná o depresi o stu fotografiích, naopak. Jsou tam snímky slibující naději a připomínající hrdost a odhodlání. Zároveň je však kniha nemilosrdným záznamem toho, co se nepodařilo.

Prochází tak nejenom druhou světovou válkou, obdobím po roce 1948, ale ani fotografie po roce 1989 nejsou vždy tak plné optimismu, jak by si mnohý pamětník přál vidět a ona zlatá devadesátá jsou doložena záznamy, za které může být i stydno. Minimálně těm, co byli vyfoceni. Ale naštěstí kniha pokračuje stále dál a ukazuje i velké společenské úspěchy a významné události geopolitického významu.

Jako každé rodinné album obsahuje vzpomínky radostné i takové, na jaké bychom rádi zapomněli. Ale nesmíme, pak by se mohly události nepříjemně opakovat, což v dějinách není vždy dobré. Kniha není ani vyloženým morálním poselstvím, jedná se hlavně o zajímavý soubor fotografií a myšlenek. Na některé věci už člověk opravdu zapomněl a zde jsou zajímavě a nenásilně připomenuty.

Titul je vytisknut na kvalitním papíře a jeho prohlížení dává člověku slavnostní pocit. Různě dlouhé komentáře pak obsahují velmi zajímavé a mnohdy nadčasové postřehy. Každá dvoustrana o jednotlivém roce nemusí být ani příliš obsáhlá a stejně zanechá velký dojem.

Jedná se o knihu, kterou je třeba prožít a doporučuji to opravdu všem. Každý na ni navíc bude nahlížet jinak, ale může přinést zajímavou zkušenost z cesty proti proudu času pohledem na nádherné dokumentární snímky i momentky z nedávných časů, které si každý pamatujeme trochu jinak.


Sto – naše rodinné album Sto – naše rodinné album kolektiv autorů

Do jedné knihy se vešlo sto let, sto fotografií a sto komentářů. Připomene či odhalí, co podstatného se událo v každém roce existence naší země od vzniku Československé republiky. Ve spolupráci s ČTK jsme vybrali dobové snímky, kt... více


Komentáře (0)

Přidat komentář