Přes slzy vidím

recenze

Křehké věci (2024) / katy238

Pojem intimní lyrika je něco, co jsem už dlouho nepoužila a rozhodně déle jsem podobnou sbírku básní nečetla. Existují básnické sbírky zobrazující sice autorovo nitro, ale zároveň se odvíjí i od dalších současných témat či projevují sounáležitost s vnějšími postoji. Křehké věci jsou ovšem přesně tím, co říká název.

Křehkým odhalením autorčina nitra, jemným pohlazením větru a dotekem rosy na bosých nohou.

Tenká knížka je dělena po jednotlivých básních, co stránka, to úder srdce. Mezi nimi je rozptýleno několik krásných kreseb uhlem. Z jednotlivých tahů vyvstávají na svět obrazy, tak lze definovat i samotné básně.

U kresbiček se zastavím, jsou opravu nádherné. Jedná se o ilustrace samotné autorky a každý obrázek nese samostatný příběh. Mým favoritem je ilustrace kočičky na půdě, ale každý čtenář si má šanci zamilovat tu svou. Dýchají jarem a nostalgií a jen při pohledu na ně máte pocit poznání známých míst.

Básně procházejí autorčiným životem a zastavují se u témat, jaká čekají každého z nás, pokud už jste se s nimi nepotkali. Odchod rodičů, obavy z budoucnosti, pocit vlastního odcházení nejen ze světa, zároveň radosti a naděje každého dne. I když v sobě neseme mnoho bolestí, jsme zároveň pány své naděje. Sbírka nedává návod k překonání bolestí ani nástrah života, autorka se nepasuje do role životního kouče a básně nejsou štěkavé příkazy k nalezení radosti ze života.

Každý verš je svědectvím o bolesti i strachu, hlavně však pohledu kupředu a nalézání šancí i ve vlastních myšlenkách. Autorka vám povede pohled po krásách kolem stejně jako vás zastaví u vnitřního neklidu. Skrze své básně vás vezme za ruku a ukáže vám ten svůj. A pak se rozejdete lesy a stráněmi v družném rozhovoru veršů a tužeb.

Křehké věci jsou krasná kniha. Na části stránek lze při správném úhlu pohledu vidět květ luční květiny a toto definuje celou knihu. Na první pohled spatříte básně, kresby, stránky. Na ten další však uvidíte spojené ruce, něžné políbení a cestu vpřed.

Není to kniha na jedno přečtení a stejně jako přibývají životní zkušenosti, přibývají i vztahy a sdělení veršů. S prožitým můžete jinak naslouchat básním. Můžete vidět nové detaily kreseb. Ty, které jste předtím nedokázali vidět. Klíč přišel až poději.

Autorka nabídla kousek své duše a skryla jej do stránek drobné knížky. Stiskněte ji v ruce jako dlaň dobrého přítele a věřte, že právě tato kniha má šanci se jím stát.

Samotná básnířka o své poezii prohlašuje, že jejím „podstatným a inspiračním zdrojem pak byla a je (její) láska k přírodě; lesům, horám a neúnavné chůzi v nich, kdykoli je to možné". Myšlenky a pocity, které se v autorčiných verší... více

Komentáře (0)