Jmenuji se Eva...

recenze

Jmenuji se Eva… (2023) / renulka16

Tento příběh je o jedné z přímých svědkyň holokaustu, Evy Smolkové-Keulemansové, roz. Weilové, kterou osud ušetřil jen máločeho, a přesto dokázala zůstat sama sebou, udržet si své hodnoty i dar radovat se ze života, byl vyprávěný a napsaný v době
koronavirové, v době uzavření hranic a všeho, co uzavřít šlo. To přineslo i otázky, které zřejmě nebudou nikdy a nikým zodpovězeny, a přesto je nesmírně důležité je stále otevírat...

V této knize, jak už anotace napovídá, sledujeme příběh Evy, která zažila holokaust. Nejedná se vůbec o lehké čtení, což je tedy naprosto jasné, když víme o čem kniha je.
Trochu jsem se bála, jak autorka knihu pojme, obzvláště potom, když byl příběh psán v době covidu.

Příběh začíná v 21. století, kdy se autorka chystá na oslavu se svojí rodinou, vůbec se jí tam nechce... A tam se seznámí, s naší hlavní vypravěčkou, Evou a začínáme číst příběh z druhé světové války. Po celou knihu se zde střídají tyto linie. Do vyprávěný vždy zasahuje právě autorka a sděluje své pocity, klade si různé otázky a neustále přemýšlí o Evě a ve finále už zůstane jen současnost.

Kromě vyprávění, je v knize zveřejněno několik fotografií, které dodávají na autentičnosti. Byla jsem překvapená, jak Eva byla vždy na všech fotografiích vysmátá, přesto, že její srdce plakalo.

Co mě osobně ale překvapilo bylo to, že mě nejvíce dostal, paradoxně, Evin život po válce. Člověk by si totiž řekl, že člověk toho příliš neunese, jenže život se s Evou nemazllil už od mala a nepřestal s tím ani v pozdějším věku. Je opravdu neuvěřitelné, co všechno si musela zažít...

Rozhodně si myslím, že tato kniha by se měla dostat mezi co nejvíce lidí a přečíst si tento příběh...

Srdce se jí rozbušilo, pulzovalo vyzáblým, vyhladovělým tělem až do mozku, třásly se jí ruce, musela pevně držet papír, musela ten nával radosti rozdýchat, aby dokázala vůbec číst. V dopisu stálo, že ji dlouho hledá, že na Evu ček... více

Komentáře (0)