Josefíně všichni lžou

recenze

Moje první seznámení s autorčinou tvorbou dopadlo na jedničku. Miluju takový styl psaní. Připomíná mi knihu Nejlepší pro všechny od Petry Soukupové. Psychologická sonda do lidských duší. Vrtání se v mysli jednotlivých postav, které se v příběhu střídají. Babička Hana, děda Karel, tatínek Rudolf, maminka Emílie a nakonec dcera Josefína. V krásném městě Karlovy Vary.

Autorka dle mého krásně odhadla chování a myšlení postav. Stejný problém, ale jinak ho vnímá 11 letá slečna, jinak mamka a jinak třeba pohled muže, táty. A každý má hlavně své problémy odpovídající jeho věku a jeho okolím.

Bravurně popsaný pocity a myšlenky hlavních postav. V mnoha jsem viděla sebe, svojí pratetu, někoho z mých blízkých nebo i jen některého člověka, kterého znám. Domnívám se, že opravdu trefně vyjádřené. Knihu jsem četla na dvě otevření, protože mám moc ráda knihy, z kterých plynou obyčejné problémy nás všech.

Jejich chování bylo pochopitelné, z mnoha situací na mě dýchla i atmosféra smrti, kdy nikdo z nás neví, kdy Život je příliš krátký, abychom si ho ukrajovali závistí, zlobou, hádkami a jinými zlými myšlenkami, přesto to každý z nás dělá. Vědomě i nevědomě. Jestli jsem si z knihy něco odnesla, tak snažit se každý sám za sebe být lepší.

Kdyby byla Josefína omáčka, byla by rozhodně koprovka. Ne každý ji má rád, ale kdo ji rád má, má ji většinou rád hodně. Babička jí umírá na Alzheimera, táta nedávno málem umřel na mrtvici a máma říká, že umřelo něco v ní. Všichni ... více

Komentáře (0)