Kalich vládne Čechám

recenze

Ctihodní měšťané Daniel a jeho bratranec notář Petr se scházejí, aby pokračovali v sepsání kroniky svých předků a informovali nás o době dávno minulé. Rozděluje je víra, každý vidí události svým pohledem. Vedou rozpravy o postojích k historickým událostem, Daniel coby přívrženec kalicha a Petr z pohledu katolíka. Oba pochází z rodu píseckého Prokopa a vyprávějí o životě a osudech Prokopových potomků ve své kronice.

Kniha je rozdělená po jednotlivých letech. Každý rok začíná rozmluvou obou bratranců o tom, co se v konkrétním roce dělo z historického hlediska. Jsme obšírně seznámeni se všemi skutečnostmi, které měly vliv na události naší země. Tyto pasáže jsou psané kurzívou a tvoří jakýsi předěl ve vlastním vyprávění o životě potomků píseckého Prokopa.

Vlastní část kronikového zápisu tvoří samostatné příběhy jednotlivých členů rodu. Rod už je značně rozvětvený, z první generace je naživu už jen poslední Prokopova dcera Markéta, ale v této době žijí a sledujeme osudy dalších tří generací. Postav je zde celá řada, k tomu se setkáváme s mnoha dalšími osobami.

Po Vondruškových epopejích jsem pokukovala už dlouho. Asi nebylo nejlepší volit pro seznámení s nimi až 5. díl série. Když mi kniha přišla do rukou, byla to ale pro mě velká výzva. Dílo je velmi rozsáhlé, a protože jsem předchozí části nečetla, poměrně dlouho jsem se trápila s tím, abych získala přehled, kdo je kdo, kdo k jaké větvi patří a nebo zda-li právě čtu o někom, kdo pro jednotlivé příběhy nebude až tak podstatný. K lepší orientaci mi pomohl rodokmen na konci knihy i úvodní rekapitulace, kdo v popisované době žil a kde, jak na tom byl a ve kterém z táborů tehdy rozhádané a těžce zkoušené země stál. Jakmile jsem pronikla do této složité hierarchie, bylo už čtení opravdovým zážitkem.

Při četbě Vondruškových knih mi slza dojetí nebo lítosti neukápne. Nečekám ani podněty k hlubokým úvahám. Jeho knihy jsou pro mě zajímavé hlavně jeho fenomenálním vypravěčským umem, kdy čtenář netrpělivě očekává, kam autor své postavy dějově posune. A v Husitské epopeji vynikla tato dovednost několikanásobněkrát. Střídají se zde příběhy mnoha postav, čtenáři nedají vydechnout, je třeba zůstat ve střehu. Sice v průběhu líčení některé dějové linie končí, ale přibývají zase nové. Tímto způsobem autor vytvořil geniální rámec, kdy si můžeme prostřednictvím postav udělat obrázek, jak v popisované době žili lidé na venkově či ve městě, v blízkosti vlivných politických osob a v úřadech či loupili a válčili, vydělávali si na své živobytí na hamru a v mlýnici či se snažili získat vzdělání na vysokém učení pražském.

A protože je to kronika, samozřejmě se seznámíme i s celou řádkou historických faktů roků 1450 až 1460. V českých zemích trvají rozpory mezi katolíky a kališníky a ty se odráží i v životě našich postav. Mladý Ladislav Pohrobek nečekaně zemřel a králem se stává Jiří z Poděbrad. Dočteme se i o postavení Českého království a jeho vztahu k Uhrám. Rozmluvy Daniela a Petra o historii byly vedeny do nejmenších podrobností, obsahovaly mnoho detailů, jmen, až se mi v nich někdy podařilo ztratit. Osobně by mi asi více sedělo, kdyby bylo takových informací méně. Jako historii znalý laik nemůžu tolik údajů stejně zhodnotit ani náležitě ocenit.

Patřím mezi příznivce historických románů. Husitská epopej určitě naplnila má očekávání a poskytla příjemné chvíle s postavami a jejich životními příběhy. Pokud je ještě někdo, kdo při vidině více než šestistránkové bichle váhá, nemějte obavy. Jakmile se seznámíte s postavami, budete na konci knihy rozladěni, že musíte čekat na další díl, abyste se dozvěděli, jak budou životní osudy postav pokračovat.

Pátý díl začíná klíčovým zlomem v zápase mezi katolíky, kteří se snaží o návrat ke starým pořádkům, a kališníky, vedenými mladým Jiřím z Poděbrad, který obsadí Prahu. Doba klidu končí a rozhoří se domácí válka. Mladý Ladislav Pohr... více

Komentáře (0)