Autorka knihu začala psát od konce, první napsaná stránka je číslo 253.


Slovy autorky: „Fotka na straně 300 tam původně vůbec neměla být a skutečně se mělo jednat o fotku naší lodi za denního světla. Když jsem však do rozepsané knihy ve Wordu fotku vkládala, překlikla jsem se o číslo souboru, když mi tam naskočila tato fotografie, pobavila jsem sama sebe „že tam vlastně ta loď opravdu je“ a prostě jsem to tak v knize nechala jako dobrý ironický žert.“


Už nějakou dobu mám svůj profil na Databázi knih. Jednoho dne mi přistála v inboxu zpráva od Kateřiny Doležalové, která mě zaujala už prvními větami „Humor je koření života! Dovol mi tedy, nabídnout Ti jeho špetku schovanou v knize Ze zápisníku námořníka“. Katka mi ve zprávě nabízela ke stažení svoji knihu v elektronické podobě a požádala o zpětnou vazbu.

Koukla jsem na profil knížky a společně se zprávou mě to zaujalo natolik, že jsem hned přidávala do seznamu „chci přečíst“ a na zprávu odepisovala, že ráda knihu přečtu a zpětnou vazbu dám. :) Ještě jsem ale ani neměla knížku dočtenou – byla jsem někde kousek před koncem - a už jsem Kateřině psala, že se skvěle bavím a nabídla jsem jí recenzi na svém blogu. Takhle asi o tom, jak jsem se k této skvělé a vtipné knížce, která je třeba super oddechovým čtením na léto, dostala.

Kniha je psaná podle skutečných událostí a zážitků autorky, které se dějí na výletní lodi, kde pracuje, ve Francii. V knize poznáme nejen autorku, ale třeba taky krysu, Inženýra, nebohou Georgii, Vikinga a - Marii. Marii, kapitolu samu o sobě.

Vše je psáno přesně tak, jak napovídá název - jako zápisník (nebo deník, jestli chcete). To přispívá k tomu, že je čtení opravdu svižné a mě osobně tento styl moc bavil, mám deníkové knížky docela ráda, protože jsou skvělé na oddych, když má člověk líné oči, ale přesto si něco chce přečíst. Když si třeba jen tak unaveně odpočívá někde u vody nebo doma v posteli a nic se mu nechce. A ještě lepší tak kniha je, když se vám nic nechce, válíte se a nemáte dobrou náladu. Náprava nálady zaručena!

Zápisník námořníka si můžete buďto ze stránek autorky stáhnout jako e-verzi zcela zdarma nebo samozřejmě můžete zakoupit klasickou verzi. Víc už se o autorce, jejích knihách a o tom, kde ji všude na webu najdete, dozvíte v (původně krátkém – po zodpovězení otázek trochu delším. :)) rozhovoru přímo s Kateřinou. Já jen dodám, že pokud nemáte v létě co číst, určitě se do knihy pusťte. Není to žádná „vysoká literatura“, jak říká jeden komentář na DK, ale jinak určitě stojí za to, takže ode mě 4 hvězdy. :)

---

OTÁZKY NA AUTORKU:

Pověz mi něco o sobě. Co baví, co děláš ve volném čase, jak ses dostala k psaní?

Ve volném čase převážně cestuji, je to nejen můj koníček, ale řekla bych životní styl. Rodina a přátelé to o mně dobře ví a jsou prakticky víc než v šoku, když jsem na jednom místě více než týden. Také dobře ví, že ideální dárek pro mě je ten, který se dá schovat do kapsy nebo přišpendlit na batoh – prostě cestovní velikost do příručního zavazadla. ;) Jinak miluji čtení, hlavně psychologicky zaměřených knih, a také knih o osobním rozvoji. Obrovsky ráda se učím něco nového.

K psaní jsem se dostala, když mi bylo 18 let a zhroutil se mi celý svět. Deníky pro mne byly formou terapie. Poslouchaly a nesoudily. Následně jsem chtěla pomoct všem, kteří by se mohli nacházet v podobné situaci, ukázat jim, že existuje cesta ven, i když to vypadá naprosto beznadějně. Zároveň taky říct, že v tom nejsme sami a jakkoli jsem se mohla navenek zdát spokojená a usměvavá, tak můj opravdový svět byl rozmetaný na kousky. Prostě ukázat lidem že jsem obyčejný smrtelník, který má problémy, který se trápí, ale nebojí se to přiznat a říct nahlas. Člověk, který na svět kouká s nadějí a snaží se s tím něco dělat. Chtěla jsem lidem dát tu jiskru naděje, že může být líp a zároveň se vypsat ze svých pocitů, pak, jaký mělo smysl nechávat si to pro sebe, když to mohlo pomoci jiným? A tak jsem se rozhodla to vydat. Ovšem sebrat odvahu mi trvalo několik let, napsáno v 19 a vydáno, když mi bylo 23…

Jak tě napadlo jít pracovat zrovna na loď? Byl to tvůj cíl hned po škole nebo jsi těsně po dostudování dělala i něco jiného?

To spíš byla hra osudu. Pracovala jsem s jednou naprosto úžasnou slečnou v Anglii, ta se pak rozhodla dále studovat, což jsem já nechtěla, a tak jsem musela vymyslet „co dělat dál“. Vzhledem k tomu že jsem měla našetřeno nějakých pár korun, mohla jsem si dovolit „čekat“. Ještě, než jsme odjely do Anglie, tehdy spolubydlící na bytě, kde jsem bydlela, když jsem studovala VŠ v Brně (celý jeden semestr, než mě vyhodili…) mi řekla, že zná někoho, kdo zná někoho (jak to tak bývá) kdo pracuje na výletních lodích. Nu požadavek byl věk více než 21! Což mi tehdy nebylo, takže mě nevzali. Pak jsem tedy odjela do Anglie. Když jsem pak tedy během „čekání“ vymýšlela co dělat, došlo mi, že už mi 21 je, a tak jsem to zkusila znova a ono to prostě vyšlo :)


Jak vznikl nápad, že vydáš jako knihu svůj deník ze zážitků práce na lodi? Nebo byl první nápad na knihu a s tím jsi teprve začala psát deník?

Na loď nám vběhla krysa a mě nenapadlo nic lepšího než to sarkasticky a ironicky komentovat na facebooku. Byla to tak absurdní situace, že se tomu nešlo nesmát. Příspěvky sklidily obrovský úspěch a já si pak řekla „Hmmm…vydáme knihu.“ a už na lodi jsem si zpětně dělala poznámky „co všechno se stalo“.

Chtěla jsem ji napsat tak, aby hlavně pobavila a rozesmála, protože si myslím, že nic lidem nepomáhá tak, jako smích od srdce.

Tedy funfact knihu jsem začala psát od konce, neb krysa nám na loď vběhla při poslední rotaci. Ovšem naprosto vše, co v knize je, ač se to zdá mnohdy zcela nereálné, se opravdu stalo. Křestní jména členů posádky jsem nezměnila, takže jsou skutečná, pouze jsem vynechala příjmení, změnila jsem pouze jméno lodi. Všechna data jsou naprosto reálná, dohledávala jsem je zpětně z rozpisu služeb na lodi. Pouze časy jsou orientační, ačkoli více než přesné, neb na lodi je „rutina“ takže jsem přesně věděla, kdy jsme byli v prádelně, či kdy jsme kde kotvili. Takže, ačkoli jsem deník psala od konce a nevěděla přesné časy na „začátku“ více než jednoduše se daly „domyslet“.

Do budoucna plánuješ vydávat i další knihy. Máš momentálně nějaký konkrétní nápad v hlavě?

Rozhodně ano, psaní je můj velký koníček. Momentálně jsem dokončila novelu, kterou chci přihlásit do literární soutěže. Pokud neuspěje v soutěži, rozhodně ji i tak vydám. Také mám rozepsanou knihu „Ze zápisníku housekeepera“ která bude pojednávat právě o práci, kterou jsem dělala v Anglii před tím, než jsem se dostala na loď. Dalších milion nápadů mám v hlavě, chtěla bych zkusit napsat i dětskou knížku, kterou jsem si už rozvrhla a mám napsaných pár prvních kapitol. Také plánuju napsání románu. Takže je toho více než dost, to vše musím proplést a spojit s mou vášní pro cestování, uvidíme, jak se mi to všechno povede. Ale rozhodně z cest taky vyjde kniha. Plánuji totiž cestu kolem světa, kniha pak bude vyprávět všechny šílené situace (kterých jsem si jistá bude více než dost) a taky finanční rozvržení, kolik to celé stálo, jak a kde jsem spala či kolik jsem utratila za jídlo a tak dále.

Mé knihy by zkrátka lidem měly ukazovat, že nic není nemožné a vše se dá brát s humorem. Vždy se snažím knihu na něco zaměřit, ať už to jsou myšlenky, humor, má osobnost má několik stránek, první dvě knihy jsou mé zamyšlené já, hledající odpovědi, třetí je mé rozverné sarkasticky ironické já plné humory. Snažím se knihy psát co nejvíce autenticky, aby z nich dýchala lidskost.

Co tě na práci na lodi bavilo nejvíc a co naopak byla největší nevýhoda?

Zcela upřímně? Padla a lahev rumu či vína. Jinak je práce na lodi jedna nekonečná dřina a rutina. Tedy, pár bodů musím připsat i tomu, že jsem měla možnost projít si několik nádherných Francouzských měst. Ovšem fotografie mám jen „v noci“ jinak jsem se z lodi prakticky neměla šanci dostat. Největší nevýhoda? Řekla bych, že svázanost, člověk musí dodržovat přesný režim a ztratí tak jakýsi kus svobody. Ale nic není zadarmo, když člověk něco chce, musí pro to něco udělat či obětovat. To je prostě život :)


Kromě Zápisníku námořníka jsi vydala ještě dvě další knížky – Nalezení ve ztracenu a Jednoduše složitě, o čem ve zkratce jsou?

Jak už jsem se okrajově zmínila, jsou to knihy, které popisují moje myšlenkové pochody. Nad čím přemýšlím, co mě trápí, nebo aspoň trápilo v té době, kdy jsem ty knihy psala. Jsou to myšlenky volně nabídnuté k přečtení. Kdo by se občas někomu nechtěl podívat do hlavy, že? :) Prakticky každá kapitola vypráví jiný příběh. Nijak na sebe nenavazují, a přesto mají něco společného. Jsou to rozházené myšlenky jednoho člověka, který hledá, ptá se a neví, čemu má věřit, přesto doufá, že najde nějaký smysl v tom všem.


Budeš někdy pořádat autorské čtení některé z tvých knih?

Autorské čtení jsem měla jedno, a ještě teď z toho mám srdce až v krku. Zcela upřímně na další nemám odvahu. Bojím se, že by nikdo nepřišel. Je pro mě obrovsky těžké věřit v sebe. Častokrát se přistihnu, že jsem pořád ta malá vyděšená holka, které se ve škole vysmívali. Jako výbornou výmluvu používám fakt, že prakticky nejsem v České Republice, ale pořád někde cestuji. Ale zcela upřímně mám strach. Snažím se s tím pracovat, učím se, otrkávám se a vzhledem k tomu, že se do budoucna chci psaním živit, tak bych s tím něco vážně dělat měla…


Pracuješ nyní v Anglické pečovatelské společnosti jako pečovatelka. Myslíš, že tě to vždycky bude táhnout za prací do zahraničí? Přemýšlíš někdy i o tom, že se do zahraničí přestěhuješ natrvalo nebo se chceš po čase usadit v Česku?

Ano, pracuji v Anglii jako pečovatelka, odborně tomu říkám, že hlídám staré děti. ;) Do zahraničí mě to táhne hodně, kor do Anglie, je to pro mě srdcová záležitost. Ideálně bych chtěla pracovat „ve světě“ prostě si vzít svůj laptop, a psát v letadle, když zrovna poletím do Kuala Lumpur, pak ze Sydney poslat nakladateli rukopis a v Torontu začít psát novou knihu. To je můj obrovský sen. Živit se psaním a cestováním. Usadit se prakticky nechci, pevně věřím tomu, že budu cestovat ještě hodně dlouho. Život je krátký a svět hodně velký. Takže stan, motorka a svoboda ve světě.

Kromě knížek píšeš i blog, co na něm najdeme?

Píšu blog www.blogzmobilu.cz název získal tím, že graficky vypadá jako z doby ledové, ale jeho hlavní výhoda opravdu je, že na něj mohu „psát z mobilu“ protože ne vždy sebou na své cesty beru laptop. Byla to nutnost najít portál, který se dá plně spravovat z telefonu. Píšu tam kde co – humorné „ze života“ situace. O tom, co dělám když „zrovna necestuji“ a také jak to vypadá, „když zrovna cestuji“. Je to poměrně mladý blog, v listopadu tohoto roku oslaví svůj první rok! Snažím se tam všem ukázat, že cestování není jen báječné růžové a dokonalé ale, že se taky tu a tam něco zvrtne a ocitneme se v prekérní situaci, kterou je třeba řešit. Taky bych ráda všem ukázala, že je možné rok nepracovat a jen cestovat, ale že to taky má svou daň. Co dělám pro to, abych rok nemusela na nic sáhnout a jen si „užívat“ ale taky, že cestování je prakticky práce na plný úvazek.

Tedy, sledovat mě každý může na mém blogu www.blogzmobilu.cz, kde může svobodně cokoli komentovat či se ptát. Pak se dám najít i na instagramu @katdolezalova který vedu v angličtině, protože přeci jenom cestuji po celém světě. Pak mám facebookovou stránku www.facebook.com/potrefenakachna v češtině, kde více než ráda debatuji se všemi, kdo mají chuť a zájem. Taky na facebooku se objevují všechny upozornění na nové články, takže sledovačka a palečák a neuteče nikomu nic.

Do budoucna skrze instagram a facebook chci všechny více zapojit, ptát se na zajímavá místa která bych měla navštívit, případně pořádat srazy ve světě, neb upřímně, Češi jsou všude. Zajímají mě sny a přání druhých a ráda se obklopuji lidmi, kteří chtějí něčeho dosáhnout, něco objevovat a něco zažít. Rozhodně ať nikdo neváhá a napíše mi :)

---

Ze zápisníku námořníka Kateřina Doležalová

Humorné zápisky z cest výletní lodí, kde mladá autorka rok pracovala jako člen posádky. Ž de maňifík rok in France! Zajímalo vás někdy, jaké to je žít na lodi? Nebo ještě jinak, jaké to je žít a pracovat na lodi? Co všechno tam... více

---

Komentáře (0)

Přidat komentář

---