Káva každé půlnoci

recenze

V knize se autorka zaměřuje na docela těžké téma a to na anorexii. Do toho všeho je tam také zakázaná láska - vztah mezi studentem a učitelem. Vezměme to popořadě. Téma poruchy příjmu potravy tady bylo popsáno z prvního pohledu a dost detailně. Občas mi z toho bylo trochu úzko, ale to není žádné 'minus', protože to není lehké téma a myslím, že tato reakce by tam měla nastat. Z Maryina uvažování mi bylo občas špatně a hrozně jsem jí její myšlenky chtěla vymluvit. Jen jsem ale mohla sedět a sledovat, jak se s tím ta holka vypořádá.. Student X učitel není moje oblíbená love thrope a moc jí nečtu, ale tady..tady jsem to milovala. Pardon, já vím, ze to není hlavní motiv knihy, ale jsem prostě romantická dušička a na toto já slyším. Adrian mi přírostl k srdci snad hned a byl mi moc sympatický. Líbilo se mi, jak řešil problémy co nejvíce s klidem a tak, jak nastaly. Do ničeho se nehrne po hlavě a snaží se uvažovat racionálně. Ultimátum, které dal Mary se mi docela zamlouvalo a stejně tak i způsob, jak se k ní choval a jak jí s jejími problémy pomáhal. Nepřijmul to jako ostatní a nečekal, až umře, ale vložil se do toho a rozhodl se ji dostat zpět do zdravého vztahu k jídlu. Co se týče jejich vztahu, bylo to tak trochu slow-burn a moc mě to bavilo. Oba si uvědomovali, jaký risk berou, když do toho šli a co se může stát ai přesto to udělali, za což jsem samozřejmě rádaa. Jiné postavy než tito dva (hlavně Adrian) mi moc sympatické nebyly. Nelíbil se mi moc jejich přístup k tomu všemu a jejich chování.
I přes to jak je kniha dlouhá se četla dost rychle a čtení jsem si moc užila. Právě čtu už třetí knihu od autorky a až vydá další, rozhodně se chystám i na ty.

Každý má nějaké tajemství; male, velké, absurdní, tíživé… K malým tajnostem devatenáctileté Rosemary Walkerove patři její poměrně netradiční rituál: každou půlnoc pije kávu. Už několik let je jejím společníkem, na kterého nedá do... více

Komentáře (0)