Kdo chytá v žitě
recenze
Kdo chytá v žitě (2000)
/ DustinMind
Jestli
to teda chcete vážně
poslouchat, tak byste asi ze všeho nejdřív chtěli vědět, kde jsem se narodil a
jaký jsem měl dětství a co dělali moje rodiče, než mě měli, a podobný kecy á la David Copperfield,
ale jestli chcete co vědět, mně se do toho nechce.
opravdu slavný a významný kousek. Jedná se o naprostou klasiku a nejlepší dílo
spisovatele Salingera.Od roku 1955 sice uběhla dlouhá doba a kniha leccos
zažila, ale může se hlavně pyšnit tím, že ji v rukou držely miliony a miliony
lidí po celém světě (samozřejmě s výjimkami kanibalů, eskymáků a jiných exotů).
Hlavním hrdinou je Holden Caufield, který je ve věku, kdy se doslova
těžko probíjí studiem. Od toho se odvíjí neustálá změna škol a internátů,
problémy s učiteli, které sám nevyhledává. Jedná se o citově založeného kluka,
který si uvědomuje, že učitel jen učí a když ho nechá propadnout, není v tom
nic osobního, jde pouze o výsledky, v kterých se bohužel Holden nevyznamenal.
říkám smutně nebo rád, ale když odněkud odcházím, tak si chci uvědomit, že
odcházím. Když to člověk neví, je mu pak ještě hůř.
chlapce v pubertě, který kritizuje společnost kolem sebe (což se z pohledu
mladého člověka může zdát velice přehnané nebo velice upřímné), kouří, pije a
nesnáší sobecké chování. Pokud jde o upřímnost, Holden se nepotká s nikým, kdo
by ho svou povahou nějak těšil, naopak, často vidí zápory a kritizuje především
své spolužáky či spolubydlící.
Ovšem čím je román tak jedinečný. Opakují se zde dokola ty samé hlášky,
skoro ty samé pocity, které jsou často lítostivé. Ta opravdová výjimečnost
Salingerova chytače v žitě spočívá v tom, že ať knihu čtete v kterémkoliv věku,
dokáže vás rozesmát i dojmout. Emoce z opačných pólů vám přivádí ještě mladý
kluk, který se životem teprve protlouká, ale díky své chuti po dobrodružství
zažívá i příjemné chvilky.
odešly, začalo mi bejt líto, že jsem jim dal na sbírku jenom pětku. Ale měj
jsem to rande se Sallynou a chtěli jsme jít do divadla a tak jsem si musel
nechat nějaký prachy na lístky a tak. Ale bylo mi to přesto líto. Zatracený
peníze. Člověku je z nich vždycky nakonec do breku.
kniha by neměla být pro nikoho problém a pokud by vás už rozčilovala, uklidněte
se, dočtěte to a poté zjistíte, že po přečtení vám kniha zůstane ležet v srdci
a někdo z vás určitě zažije retrospektivní pohled na své mládí.
nepojedeš. A drž už hubu. Dej sem ten kufr,“ povídám. Vzal jsem jí ten kufr. Už
už jsem jí chtěl jednu vrazit. Já si vám jednu chvíli myslel, že jí snad jednu
střihnu. Vážně.
Rozbrečela
se.
nedostali, napravíte to a stane se to pro vás velkým přínosem, jako u mě a
nikdy na ní nezapomenete. O to přece jde.
Kdo chytá v žitě
J. D. Salinger (p)
Tento psychologický poválečný román poprvé vydaný v roce 1951 patřil v padesátých letech k těm nejčtenějším. Příběh vypráví sedmnáctiletý mladík Holden Caulfield, který byl vyhozen z přípravné školy a popisuje tedy jeho cestu domů... více
Komentáře (5)
Přidat komentář
Je to věc názoru jedince. Každý má jiný vkus a knihy přečetl v jiné náladě a s jinou chutí, proto na každého kniha zapůsobila víc nebo méně.
Já si teda dovolím nesouhlasit s obecným tvrzením, že "Kdo chytá v žitě" je nejlepší Salingerova knížka. To je hodně subjektivní.
Já třeba považuju za jeho nejlepší dílo "Franny A Zooey" a nebo jeho "Povídky" ;)
Jen tím myšleno, že chlapec jedna hodně přes emoce a je hodný, ale neznamená to, že by něco dělal pro ostatní. V té druhé části byla jen chyba, kterou jsem už opravil. Snad jsi to pochopil :)
Já v té recenzi nechápu část , která začíná slovy : "Citově založeného ale neznamená filantropa , v jeho případě jde chlapce v pubertě .."a pak ještě část věty "......který se život teprve doslova protlouká....."
Možná že je chyba na mém monitoru.
DustinMind také napsal
Příběh zoufalého činu aneb Zločin a trest
Goldingova přeměna člověka v divocha - Pán much
Deprese vložená do utopického Zámku
Mládí v hajzlu
Bratři Karamazovi
Přidávám se k Franny Grass: "Franny a Zooey" je lepší, a obsahově i formálně pozoruhodnější.
Dustinmind: Kdyby všechno bylo věcí názoru jedince, literární kritika by vůbec neměla smysl. Za článek nicméně díky. I kdyby to opravdu už všichni četli, je hezké si to připomenout :)